Bilaterálně gynandromorfní kuřata, a proč nejsem „vědecky“ samec

Narazila jsem na vlnách internetů a outernetů na takový zajímavý článek:

Bilaterally Gynandromorphic Chickens, And Why I’m Not “Scientifically” Male. 

Pokusím se vám tu volně přeložit, o čempa se tam píše.

Víte, čeho tuten svět potřebuje více? Špatné představy o transsexualitě.

Moment… myslím, že to mám obráceně.

Správně, na světě není vůbec nedostatek špatných představ o transsexualitě. Někdy si připadám jako zastánce transsexuality Sisyfos, pořád dokola tlačící balvan vzdělání nahoru po hoře mýtů, stereotypů, strachu, nenávisti, ignorace, nezájmu a obecně lenosti. A vskutku, mohla bych strávit zbytek života zkoušením odhalováním jen malé podmnožiny mylných domněnek o nás, které má běžná veřejnost.

Celkem často mi lidi říkají, ať si vyberu svou bitvu. Takže, abych taky jednou pro změnu poslechla své přátele, právě o to se dneska pokusím – vybrat si bitvu. Něco, co musím dostat pryč z cesty, pokud se chci držet celé téhle „diskuse o trans záležitostech ve skeptické komunitě“, něco, co mi doposud přijde jako jedna z nejhorších mylných domněnek o transsexualitě mezi skeptiky: domněnka, že transsexuálové jsou a vždy budou „objektivně“, „vědecky“, „biologicky“ členy jejich pohlaví přiřazeného při narození.

Všimla jsem si toho opakovaně. Někdy je to vysvětlované ve velmi povýšené formě… bývá mi řečeno, že moje malá definice genderu jednoduše zametá s vědou. Že namyšleně ignoruji empirickou realitu a žádám po všech, aby prostě následovali mou verzi reality. Někdy se lidi cítí velmi, velmi dotčeni, jako kdybych ohrožovala nějaký extrémně důležitý systém, na kterém si postavili svůj světonázor. A asi tak i činím, myslím. Ale to neznamená, že dělám špatně.

Je pravděpodobně lepší příliš nepřemýšlet nad tím, proč je tuta domněnka tak rozšířená mezi skeptiky, ale základ tutý domněnky začíná s předpokladem, že základní nebo nejlepší definicí pohlaví je genetika. Na jedné straně máme samce, kteří mají XY chromozomy, na druhé straně máme samice, které mají chromozomy XX, a někdy máme různé intersexuální stavy. Je to čistá a jednoznačná definice, která nabízí pohodlně silné odpovědi. DNA jedince nemůže být změněna současnou medicínskou vědou (pozn. př.: afaik se experimentuje s retroviry a takové HIV je taky schopné s DNA zamávat), takže podle tutý definice muž bude vždy muž a může být jen uměle upraven, aby připomínal ženu, a obráceně.

Samozřejmě, první problém, který s tutím pohledem na věc můžeme mít, je ten, že nerozlišuje mezi pohlavím a genderem a ani mu to nevadí. Vezme me to stručně: pohlaví je fyzické tělo, gender je identita, prezentace, vyjádření sebe sama, osobní vztahy, sociálně-kulturní role, atd. Běžný výraz (trochu nepřesný, ale pro účely stačí) je, že pohlaví je mezi nohama, gender je mezi ušima. Nedokonalá, ale poměrně dobrá a velmi čitelná definice základů pohlaví a genderu je třeba na tutom webiku.

Nicméně, můžeme jít ještě dále. I když se podíváme specificky jen na pohlaví, bez ohledu na gender se vší jeho relativní, subjektivní, lehkou vědečností, která je často tak nevábná pro skeptiky, stále zjišťujeme, že genetická definice pohlaví není nutně nejlepším způsobem, jak se na věci dívat.

Popravdě, pohlaví je volným seskupením celé škály proměnných. Chromozomy, jasně, ale také hormonální hladiny, sekundární pohlavní znaky, struktura kostry a tak dál. Vždy považujeme každý tuten znak za samčí, samičí, nebo taky žádný z nich, a pak učiníme nějaké hrubé, relativně subjektivní rozhodnutí, jestli jde o samčí, samičí nebo intersexuální tělo. Tuto není vůbec jako naše každodenní rozhodování nad pohlavím lidí, které potkáváme. Děláme rychlá, podvědomá, intuitivní zvážení ženských vjemů proti mužským a na základě toho se rozhodneme, jak si daného člověka zaškatulkujeme. Ale dokonce i v medicínské situaci, kdy se striktně díváme na anatomii jedince, stále to může být jen subjektivní rozhodnutí na základě poměru jednotlivých znaků, a neexistuje žádný reálný důvod říct, že karyotyp (pozn. př.: soubor všech chromozomů v buňce) má poslední slovo.

Pokud někdo prohlásí, že moje geny jsou „biologická realita“, která ze mě činí „vědecky samce“, naznačuje tak, že věci jako můj odstín kůže, můj nedostatek ochlupení, moje hladiny hormonů, moje prsa, moje vůně a všechny další ženské nebo poženštělé aspekty mého těla jsou nějakým způsobem jen v mé hlavě, pouhé výplody mé fantazie, nebo „moje verze reality“, nebo jsou jen kosmetického rázu, přestože moje prsa, např., jsou stejně tak reálná, a stvořená naprosto těmi samými fyzickými procesy, jako prsa jakékoliv jiné ženy. Mezitím říkají, že můj kompletně neviditelný, anatomicky irelevantní Y chromozom přebíjí vše ostatní a diktuje, co je moje tělo skutečně zač. Omluvte mě, pokud si nemyslím, že to je příšerně objektivní způsob pohledu na věc.

Jako argument k dokázání, že jsem fakt ‚vědecky‘ samec, jsem slyšela třeba hypotetickou situaci, ve které moje příšerně zohyzděná, zmrzačená, nerozpoznatelná mrtvola se objeví v nějaké opuštěné budově. Forenzní patolog, ve snaze určit mou identitu, provede test DNA, a dospěje k závěru, že jsem byla samec. A tudíž, protože vědec dospěl svými vědeckými testy k závěru, že jsem samec, tak tím přece ‚vědecky‘ jsem. Ale to je pouze jeden nepřesný závěr, vyvozený z jednoho konkrétního testu, který učinil jen jeden konkrétní druh vědce, v jedné konkrétní situaci, která byla zinscenována specificky tak, aby dodala nekompletní informace. Je jednoduché představit si jinou hypotetickou situaci: doktor se snaží určit mou identitu pouze na základě vzorku krve. Zkontroluje hladiny hormonů a určí, že jsem cisgender (ne-trans) žena uprostřed svého menstruačního cyklu s lehce nízkou hladinou testosteronu. Tutím vědeckým testem jsem ‚vědecky‘ samice. Co činí jeden nepřesný závěr vyvozený z nekompletní informace víc vědeckou a správnou než jiný nepřesný závěr vyvozený z nekompletní informace?

Mohla bych tady skončit, protože cítím, že jsem předvedla celkem dobré argumenty, proč nedává moc smysl privilegovat genetické pohlaví jako více objektivní než ostatní proměnné, které patří k pohlaví, ale věřím, že můžu zajít ještě dál a dokázat, že chromozomy jsou dokonce méně relevantní pro definici pohlaví než ostatní charakteristiky. Pravda je, že chromozomy nehrají až tak velkou roli v lidské pohlavní diferenciaci. Tuhle práci dělají hormony. V zásadě, všechny naše buňky a tkáně nesou genetický potenciál k vyjádření se jak samičím, tak samčím způsobem. Hormony přijdou a pošlou malou zprávu k aktivaci určitých genů a deaktivaci jiných. Estrogen přijde a řekne, „Oukej lejdýs, čas dělat holčičí věci!“… nebo se testosteron naparuje a řekne „Hele volové, čas se vzmužit.“

Často taky narážím na mylnou domněnku, že existují „samčí buňky“ a „samičí buňky“. Tak to ale nefunguje. Y chromozom toho nedělá tak moc. V zásadě má jednu jedinou funkci, a to transformovat zárodečné vaječníky ve varlata, která pak způsobí kaskádu hormonů, které signalizují potřebné mutace a buněčné funkce, které stvoří samčí tělo. Zbytek Y chromozomu je prakticky jen zdegenerovaná odpadní DNA. A v případě XX buněk, jeden z X chromozomů je neaktivní. To v podstatě znamená, že není žádný funkční rozdíl mezi XX buňkou a XY buňkou (pozn. př.: v každé je jeden aktivní X chromozom a navíc možná jeden Y chromozom, který nedělá nic podstatného).

Všichni začínáme jako jakoby proto-samičí zárodek. Dokud je XY zárodek v děloze, prenatální hormony způsobí sérii změn, které způsobí rozvíjejícímu zárodku samčí charakteristiky. Proto-klitoris/proto-penis roste a sroste s močovou trubicí. Varlata sestoupí. Vaginální kanál se uzavře. Z čeho by byly stydké pysky, z toho je šourek. Fakt, že samčí genitály jsou stvořené ze stejných tkání jako samičí genitály je přesně ten důvod, proč MtF SRS (pozn. př.: operace „znovu-přiřazení pohlaví“), vaginoplastie, je schopna zreprodukovat vysoce funkční, prakticky nerozeznatelné výsledky.

Jediná věc, pro kterou jsou „normální“ XX nebo XY chromozomy skutečně důležité, je plodnost, vlastnění funkčních vaječníků nebo varlat, a schopnost produkovat vajíčka nebo sperma. Ale nechodíme a neříkáme, že neplodní muži nejsou skutečně muži, nebo že muž, který přišel o varlata kvůli rakovině najednou přestal být mužem. Stejně tak neříkáme, že žena, která má hysterektomii nebo prochází menopauzou najednou už není ženou. Takže plodnost se zdá být hloupým argumentem pro určení lidského pohlaví.

Existuje zajímavý intersexuální stav zvaný CAIS, nebo „Complete Androgen Insensitivity Syndrome“ (pozn. př.: syndrom kompletní necitlivosti k androgenům). Buňky takového člověka jsou kompletně nereagující na androgenní hormony. Pak, i přes XY karyotyp, zmíněná sekvence změn, která ze zárodku udělá samce, se nikdy nestane, a dítě se narodí fenotypicky nerozlišitelné od jakékoliv jiné holky. Pohlaví je jim přiřazeno samičí, socializují se jako ženy, a žijí prakticky normální ženský život, s jediným rozdílem, že jsou neplodné (pozn. př.: tady by mě zajímalo proč, prakticky by to mělo znamenat, že polovina vajíček má X chromozom a je ok, a druhá polovina Y a jsou vadná, ne?), nemenstruují, mají mělčí vaginální kanál, a jsou svým způsobem víc ženské než jiné ženy, předpokládáme-li, že každá žena má malé množství testosteronu v těle.

Jako kontrast k tutomu stavu chci popsat jednu z mých nejoblíbenějších biologických divnodárností: bilaterálně gynandromorfní kuřata. Tuto jsou kuřata, která jsou celkem doslova rozdělena právě skrz prostředek jejich těl, z jedné poloviny jsou kohout, z druhé slepice. Cool, což? Tuto by se lidem nikdy nestalo.

Tuto je způsobeno chimérismem. Chimérismus je, když se dva zárodky s unikátní DNA sloučí dohromady a vyvinou se jako jeden zárodek, a výsledkem je jedinec se dvěma různými DNA sadami. Tuto se může stát člověku stejně tak jako kuřeti.

Někdy chiméra má jednu sadu DNA samičí a druhou samčí. Tuto je to, co se děje v případě našich ptačích gynandromorfů. Protože kuřata nemají tak efektivní systém pohlavní diferenciace jako my lidé, a nefungují na základě čisté šablony, která se může vyvinout jak samčím, tak samičím směrem v závislosti na hormonálních signálech, jejich sexuální diferenciace skutečně je jen o genech. Takže samičí DNA se projeví jako slepice, samčí jako kohout.

Zpátky k tomu, proč se tuto neděje u lidí: ano, intersexuální chimérismus se může stát i u lidí. Dokonce můžete skončit jako člověk s jedním vaječníkem a jedním varletem. Ale protože většina sexuální diferenciace závisí na hormonech, které jsou víceméně vyváženě rozložené po těle, nikdy neuvidíte drsné rozdělení v půlce těla, řekněme s jedním ňadrem na jedné půlce a plochým hrudníkem na druhé půlce. Jemná, bezchlupá pokožka na jedné straně a ochlupená, mastná pokožka na druhé straně. Místo toho veškeré druhotné pohlavní znaky budou vyjádřeny po celém těle. Některé zajímavé vzory se mohou vyvinout, ale to bude rozdílem mezi dvěma sadami DNA, a ne rozdíly v pohlavních chromozomech.

Takže prosím, chtěla bych říct všem skepticky naladěným lidem všude po světě: nejdřív si nastudujte něco o vědě pohlaví, než o tom budete něco bezhlavě tvrdit. A předně se ujistěte, že rozumíte vědě na pozadí toho všeho, než začnete předpokládat, že trans* lidé ji (vědu) ignorují, nebo že ji zametáme pod koberec ve prospěch čistě relativistického, subjektivního, sociologického přístupu. A prosím neříkejte nám, které aspekty našich těl jsou nebo nejsou biologická, objektivní realita. Děkuju!

A nyní mě omluvte, mám chuť na nějaké KFC.