Nové úlovky #7

V tuté rubrice toho přibylo trochu víc než v kosmetické, i když pořád ne tolik, jako v dřívějších článcích.

A bacha jako, dostala jsem jen tak od maminky černé ¾ kalhoty (bez fotky) a zlaté náušnice. K tomu se taky váže vtipný příběh. Jsem si říkala, že už ty dírky v uších vypadají v pohodě (no… ještě úplně nebyly), a že bych mohla zkusit konečně nosit taky nějaké z těch kvant náušnic, co jsem si pořídila do zásoby (a z nichž některé asi už zůstanou jen na ozdobu). Ach, jaká to chyba. Jedno ráno jsem si řekla, že je teda zkusím rozšroubovat. Nepovedlo se. Ani po půl hodině (jo, přijela jsem pozdějš do práce a jo, měla jsem problém zaparkovat). Tak si říkám fajn, zkusím si sehnat gumové rukavice, aby neprokluzovaly, a pak je už určitě musím rozšroubovat. Mimochodem asi už u tutěch prvních pokusů jsem si ty dírky musela nějak poranit, protože to bolelo. Problém je, že ani další den s gumovými rukavicemi to nešlo. Pocit bezradnosti, praštim do stolu, to zaslechla mamka, přišla a za 5 vteřin je měla rozšroubovaný. Yay! Tak jsem zkusila ty zacvakávací modré z DM (jsou níž na fotce). Řekněme, že se v nich hůř spalo a jak mi nešly automaticky, tak se asi zase poranily. Jiný den jsem zkusila ty kruhové z F&F a to bolelo nakonec ještě víc. Večer jsem teda chtěla zkusit tam dát zase ty původní a počkat, než se zahojí víc. To zase nešlo, ta pidikulička prostě odmítala šroubovat se. Tak nakonec se mi povedlo tam prostrčit ty zlaté od maminky a najednou klid.

Nové náušničky z DM. 

Svítící růžové kalhoty z F&F. Pozor v autě, oslňují. 

Košile do růžova z F&F. 

Na VotočVohoz jsem si vyhlídla tuty lásky. 

Kosmetické okénko začínající slečny, díl #5

Tentokrát to bude krátké, protože poslední dobou nemám zrovna čas ani peníze na trajdání po drogerkách a kosmetických obchůdcích. Dostala jsem tip na jistou rtěnku na twitterech, tak jsem si řekla, ok, proč ne, zkusíme. Tady je. 

03 True Nude, jistá Kate Moss edice, Rimmel �

Jinak co se make-upu týče, jsem pořád stejné nemehlo, nestíhám to trénovat, ale už několikrát mi byla nabídnuta pomoc, tak uvidíme, co ze mě ještě bude. :-)

Krok #11, #12, #13

Zase mám po delší odmlce čas sepsat, co všechno se událo.

Změna jména postoupila do další fáze, ze Stodu mi přišel v obálce nový rodný list, už na jméno Nikola. Jako včetně adresy na jméno Nikola. To by byl krok #11, teď si budu muset najít čas na zařízení nové občanky.

V pondělí jsem byla na dalším sezení s paní doktorkou. Říkala mi, jaký kus práce jsem odvedla a to ještě nejsem ani na hormonech, a že mám beztak dívčí tvary v obličeji, takže tuto nebudu mít těžké (asi moc neposoudím…). Taky že jsem tam přišla hezky v sukni a trochu namalovaná a tak. Jo, a napsala mi rovnou recepty na hormony, s tím, že po úterní návštěvě endokrinologie bych je mohla začít používat. To by byl krok #12.

A hned v úterý byla návštěva endokrinologie. Odebrali mi hromadu krve (asi 4 zkumavky, ale nekoukala jsem radši). Pan doktor pak povídal o tom, co bude dál, a že nevidí důvod, proč bych hormony neměla brát. Každopádně o výsledky si mám zavolat ke konci června. Taky byl překvapen, že by jeden z těch hormonů měl mít přímou souvislost s tím, co se stalo dědoj – podle něj je to spíš koincidence, s tím co ví a neví prý nevidí žádný způsob, jak by se to mohlo stát, ale že se pozeptá v doktorských kruzích.

Takže od úterý večer už jsem na hormonech. Pár lidí se mě už ptalo, jak se po tom cítím, jestli je něco jinýho a tak… a já musím říkat, že je všechno stejný, zatím prostě nezaznamenávám žádnou velkou změnu, ani malou. Snad jen že se cítím o něco líp, když už podnikám dost konkrétní fyzické kroky k cílové změně. Uvidíme třeba za měsíc.

Další velký krok se blíží

Přijde mi, že je to skoro jako včera, kdy jsem tu psala, za kolik dlouhých měsíců teprve přijde poslední důležité vyšetření před nasazením hormonů, a teď už je to za dveřmi! V pondělí jdu na sezení s paní doktorkou, a hned den na to endokrinologie. Snad bude všechno v pořádku.

Nové jméno!

Byla jsem minulý týden na matrice podat tu žádost o změnu jména na neutrální. Paní matrikářka se omluvila, že neví, co s tím, a že si to zjistí a dá vědět. Dneska jsem se už stavila pro rozhodnutí o povolení a tak jsem oficiálně už Nikola!

P.S.: Něco mi říká, že si to jméno bohužel spojim s tím nadcházejícím rokem, kdy to bude všechno tak napůl a jen postupně se to bude zlepšovat, takže bych to jméno možná ještě přehodnotila a místo Nikoly si pak nechala naopak Markétu, spolu s Kateřinou, pokud by nebylo možný nechat si jména tři. Upřímně v zákoně se o tom nic takhle konkrétního nepíše (afaik), pouze výrazy jako „jméno, popř. jména“, v tom omezení na dvě jména skutečně neslyším.

Nové jméno, nová já. 

Den na cestách

To takhle člověk musí řešit ještě to, že stát v roce 2014 není dostatečně integrovaný, a nemůže si okresní správa sociálního zabezpečení (ten podnik, do kterého lejete peníze a nic z toho nikdy mít nebudete) obstarat takovou banální věc jako potvrzení o studiu ze studentské matriky, která je… počkejte si na to… taky zřízená státem.

Takže se člověk musí urvat některý pracovní den z práce a vyrazit do školy pro papírek s razítkem a podpisem.

Ten den byl ve středu. Jeden z takových těch dnů, kdy se člověk projede všemi linkami metra i tramvají, jen autobusu jsem se vyhla. Takže z Node 5 -> Na Knížecí, a po cestě pochopitelně zmoknout. Pak tramvaj 20 na Vítězné náměstí. Tak si teda už vyndám deštník a ono za chvilku přestane pršet. Usměju se nad svou blbostí. Na ČVUT mají na studijním (pro mě) novou studijní referentku, a upřímně, krom toho, že je mladší a blonďatější než její kolegyně, tak byla taky o poznání milejší. Tak mám 4 potvrzení o studiu (dvě do rezervy) a navíc papírek s přehledem od začátku do konce. Pak na metro, A -> Muzeum -> B -> Aj Pí Pavlova. Když už mám potvrzení o studiu, tak ho dám rovnou i zdravotní pojišťovně, která si ho určitě taky neumí obstarat sama. Tramvaj, co z Aj Pí Pavloj jede přímo na Anděl byla narvaná až na schody, takže jdu dál na metro. To ale jede přes Florenc. Takže C -> Florenc -> B -> brrrzdi, Náměstí republiky a Palladium.

Na Palladiu jsem se stavila v Lush pro Caca Rouge. Takže až přijde čas, budu redhead. Yay!

Z Náměstí republiky jedu dál B -> Anděl -> pěšky do Node 5. Posbírám věci, kouknu na hodiny, jestli stíhám ještě dorazit do Příbramě. Měla bych tam dorazit tak hodinu před zavřením. Tak jdu do auta, jedu na Strakonickou dálnici a … uváznu v koloně na hodinu. Takže do Příbrami dorazim pozdě a na OSSZ se můžu vykašlat.