Anyway, dneska se toho dělo. Jsem se skoro nezastavila. Ráno chvíli v práci, pak hned zase letět na druhý konec Prahy, první hlasovou reedukaci. Bylo to zajímavé. A byla tam malá dcerka paní doktorky a pořád jí skákala do řeči, takže jsem občas nevěděla, koho mám vnímat dřív. A pak nám i pomáhala. A nechtěla nám půjčit svou kostičku, musela vybrat nějakou, která se jí nelíbí.
Odtamtud zase ke kadeřnici. No jo, už zase vypadám jinak.
Fotky řeknou víc než tisíc slov.
A pak ještě hurá do podpatků a na večer se vidět zase s kolegy z bývalé práce. Nakonec dorazili dva.
A teď už mě prosím nechte spát, děkuju!
