Nové jméno

Nechala jsem si to pár dnů projít hlavou a myslím, že to bude nejlepší řešení. Je to jméno, které se mi také líbí (jinak by se na seznam nedostalo!) a jako bonus s ním alespoň doma souhlasí (pokud mi tak už rovnou neříkají, ahoj mami!).

Takže přijmu nové jméno Kateřina. 

A co teď s tím, že mě už spousta lidí zná jako Markétku? Jsou dva způsoby, jak ho tak nějak zachovat, a nechají se kombinovat…

Nové úlovky #3

Musela jsem dneska jet z práce dřív, abych stihla podat daňové přiznání v Příbrami. Naštěstí se žádné sálodlouhé fronty neděly, přede mnou bylo jen pár lidí.

A když už jsem byla v Příbrami a večer byl ještě daleko… prolezla jsem zase pár obchodů. V F&F jsem si tentokrát vybrala jen kroužkové náušnice za pár korun (no uvidíme…), šedé bavlněné punčocháče a pár dalších věcí, co ani nestojí za to zmiňovat.

Zato v Deichmannovi mě překvapili, tentokrát měli celkem dost věcí ve velikosti 42 (mít tak víc peněz…), nakonec jsem si odnesla dva páry.

Flashback 1989

Autentický snímek z mamky plánovacího kalendáře na rok 1989, poslední varianta prý byla konečná (v té době asi ještě nemohli doktoři vědět dopředu, co se narodí?)

Změna jména?

Zdá se, že rodičům jméno Markéta, ač krásné, prostě přes pusu nejde. Vzhledem k tomu, že na matrice jsem ještě nebyla (a s finální změnou na čistě ženské jméno stejně ještě nejdu), řekněme, že je prostor pro změnu (to by byl i po první matrice).

Takže jsem dala dohromady seznam přípustných jmen a doma ho ohodnotili. Teď ho dávám pro zajímavost i vám.

Jméno	Mamka	Táta	Babička	Internety
Adriana				1
Elena				4
Hedvika				1
Kateřina	✓	✓	✓	10
Liliana
Markéta				10
Monika	✓	✓?	✓	1
Nela	✓?		✓?	4
Nikola				4
Valentýna
Veronika	✓	✓?	✓	2
Viktorie				2
Zoe				7

U jména Nikola je třeba poznamenat, že jakožto neutrální je zároveň finální a skončí jako moje druhé jméno.

Návštěva z Ostravé

Už tak před rokem jsme se poprvé domlouvaly s pár holkama, že za nima musím přijet do Ostravy. Nějak to nevycházelo a najednou včera jedna z nich mohla přijet za mnou do Prahy, takže jsme se samozřejmě musely sejít! Navíc je to jedna z úplně prvních kamarádek, které to o mně věděly. Prošly jsme si obchody na Andělu, koupily pár věcí, vyzkoušely mexickou restauraci a svezla jsem ji v MINI. A teď bude řada na mně, abych přijela. :-)

Krok #7

Dnes byla na programu interna. Dorazila jsem dřív, sestřička si mě zavolala, změřila tlak a ještě cosi dalšího, co mělo výstup na takovým grafu. Pak mě poslala zase do čekárny. Odtamtud si mě zase zavolala paní doktorka a různě se ptala na zdravotní stav a tak. Pak si mě ještě prohlídla a na závěr jsme se tam domluvili na termínech dalších kroků: odběry krve, rentgen a nějaká další. Výsledky pak dostanu akorát předtím, než půjdu na další sezení s paní doktorkou Fifkovou.

A když už jsem se courala po městě, zašla jsem i do pár obchodů. Chybí mi třeba základ, černý lak na nehty, ale v Testu na Andělu z nějakého důvodu jsou regály s kosmetikou najednou pod zámkem a nějak se mi nechtělo přivolávat obsluhu a vysvětlovat jí, proč zrovna já tam něco chci. Takže to někdy jindy a někde jinde.

Krok #6

Mám za sebou další návštěvu u paní doktorky.

Tentokrát se v podstatě nic zásadního nedělo, ptala se, co je nového, povídaly jsme si o různých problémech a tak. Výsledky z psychologických testů ještě nejsou, ale na příštím sezení by už být měly. Zároveň jsem se objednala na další vyšetření, na internu. Narozdíl od endokrinologického, tuto mám objednané už na tuten týden, čtvrtek. A ve středu (ano, den předtím) je další sezení s holkama a tentokrát i s klukama zároveň, takže jsem zvědavá.

Taky jsme se bavily o méně příjemných částech procesu, a dostalo se mi částečně uklidňujících informací, které jsem si předtím také myslela, ale přece jen názor doktora má větší váhu než pocit. Ještě podrobnosti probereme s panem Weissem – endokrinologem (shoda příjmení), který je prý velmi, velmi pečlivý.

Lasery a tak prý budou efektivní až tak 3-4 měsíce po hormonech, takže do té doby budu muset ráno vstávat brzo a trápit se s žiletkama.

Jaký máte pocit z odběrů krve?

Krok #5 – doplnění

Tak, nebyla jsem v tom sama! Najít cestu k panu profesoru Weissovi bývá skutečně challenge. Viz Anniin blog.

Krok #5

Dnes bylo v plánu jít na psychologické vyšetření k profesoru Weissovi. I tak se stalo.

Z práce jsem vyrazila chvíli po 10:20. Nebyla bych to já, kdybych neměla problém najít, kde že má ordinaci. Pro ty z vás, kteří by to snad jednou také potřebovali vědět: Apolinářská 4, nikoliv Apolinářská 4a. Pokud jdete směrem od tramvaje Botanická zahrada nebo Albertov jako já, tak musíte jít po té strašidelné ulici (dnes zalité sluncem) ještě výš, v opačném směru pak samozřejmě to najdete dřív. Průchodem pak vlevo, sledovat cedulky „Sexuologie“ s šipkou, kam jít (um, rovně…), i do těch děsivých dveří až na konci. Když jsem tam šla já, myslela jsem, že jsem se ztratila, protože další cedulka nikde nebyla a navíc bylo zhasnuto. Po schodech jít nešlo, slepá cesta. A jediné další dveře byly něco úplně jiného. No a v jednom tmavém koutu se otevřely dveře výtahu a někdo z nich vyšel. Tak jsem vlezla dovnitř a hle, druhé patro. Tam už jen založit kartu u sestřičky, dát ji panu profesorovi a počkat si, až si vás zase zavolá. Už jen z toho jsem měla nervy.

Pak jsem teda přišla na řadu. Pan profesor mě usadil do křesla a ptal se a popsal asi dvě strany A4 poznámkama. Popravdě, na některé otázky bylo dost těžké odpovídat, alespoň pro mě. Buď byly dost na tělo, a nebo byly na něco, co si vskutku nepamatuju přesně. Ptal se také, jestli jsem četla knihu. Přiznala jsem, že ještě ne (teď už to neplatí). Moje v podstatě kompletně už holčičí oblečení zhodnotil spíš jako „uni“ (tím mé už tak nicotné ego utrpělo další ránu). Pak jsem dostala sadu tří testů, dva psychologické na ano/ne a jeden asi inteligenční (u něj jsem měla fakt problém asi u jedné nebo dvou „otázek“). Ten jsem vyplňovala před ordinací na židličce. Nakonec jsem jen zaklepala zase na dveře, pan profesor se asi poprvé za celou dobu usmál, řekl, že myslí, že to bude dobré, a že výsledky pošle paní doktorce.

A pak už jen zpátky do práce, kam jsem dorazila asi ve 12:30.

Co dál #3

Nakonec zase jedna změna, třetí sezení u paní doktorky budu mít až týden po vyšetření u psychologa, takže asi už zároveň s výsledky testu. Pár dní na to bude další společné setkání, tentokrát i s kluky, tak to jsem na ně zvědavá. A taky bych se měla už brzo objednat na to interní vyšetření.

Sama doma #1

I když technicky doma sama nejsem, je tu ještě pejsek a spící maminka, tak prakticky to tak vypadá. Odvážim se prokombinovat pár kousků z nově vznikající části šatníku, vyzkoušet pár kosmetických doplňků a tak.

Když jsem u toho, asi se budu muset brzo začít zbavovat té staré klučičí části, tak kdyby měl náhodou někdo o něco zájem, nechť dá vědět…

Až na ty balerínky, takhle v podstatě teď už chodím doma. 

To samé jsem zkusila s tou novou krátkou sukní a Nike Air botkami. Ano, ty nohy do „O“ jsou moje. 

A taky jsem ještě zkusila tu francii se s-he laky. 

Co dál #2

Kdo by to byl řekl, už za týden mě čeká třetí sezení u paní doktorky a zároveň psychotesty. A jak zněla dohoda kompromisu, po výsledcích z psychotestů si zajdu na matriku.

Nové úlovky #2

Stalo se zase dost věcí za poslední týden. Jak mi před měsícem přišlo, že všechno jde hrozně pomalu, tak už zaznamenávám zrychlení. 

Na základce ještě v Jincůchách jsem měla jednoho spolužáka, se kterým jsem se mohla kamarádit (no v té době nikdo kromě mě netušil, že ve mně mají víc kamarádku než kamaráda). Ten kamarád našel tuten blog, dal o něm vědět i svému mladšímu bráchoj a ten zase své přítelkyni. Všichni tři mi vyjádřili překvapivě podporu. :-) 

Stalo se, že ta jeho přítelkyně, myslim, že můžu říct kamarádka, mi v neděli taky napsala, a že by mi za pár korun taky nechala nějaké kousky, které už nechce nebo nenosí. Protože jsem měla hned v pondělí cestu do Příbramě za Deeverem, který se nám vrátil po půl roce z Nikaraguy, tak jsem pak zašla teda i za ní a hezky jsme si popovídaly a zaobchodovaly. :-)