Pořád je co dělat

Tak třeba, po tom, co se mi zase nějak stabilizovala situace s prací, tak jsem si zařídila zase další hlasovou reedukaci a v pořadí už asi 4. laser.

S hlasovou reedukací jsem poněkud pozadu, takže zatímco jiné mají u finální operace už po Hradci/Pardubicích, tak mě to teprve čeká. Na druhou stranu, těch pár laserů udělalo dost práce, takže aspoň s něčím už moc problémů nebude.

Ale protože nemíním na tutom blogu řešit zmrzačování těl, zapáchající neovagíny ani žaloby na ubohou maličkou zlou ČR, ani v článcích, ani v komentářích, tak se vrátím ke svému oblíbenému tématu, NAKUPOVÁNÍ, kruci, jo, to vždycky spraví náladu.

Humanic, Guiliana, 42, umělá kůže

Humanic, Funky Shoes, 42, semišové

Humanic, Mustang, 42, umělá kůže, extrémně pohodlné
(funni stori: říkala jsem si, že je jen zkusim, jestli sedí,
a sotva jsem je obula, byla to láska na první… obutí)

Reno, City Line, 42

Zoot, Vila, Sound, částečně vlněný, XL (~42), RADOST

Zoot, duté šály Haily’s Strick

Tak na krutý podzim a zimu snad připravena.

Kostkovaná sukně

Asi jsem to tu ještě nezmínila, ale jednoho takového ještě letního večera, poslední díl Harryho Pottera zrovna běžel v televizi, se rodičovstvo vracelo s pejskem domů z celodenního keškování. To vždycky trnu hrůzou, aby se jim tam nic nestalo a vrátili se celí domů.

Tak, aby bylo zřejmé, jaká karma se nás drží, tak když už už byli skoro doma, zaparkovali, tak maminka zakopla o betonovej nájezdek k popelnicím a komplikovaně si zlomila malíček na pravé ruce. Už je to teda víc jak 5 týdnů. A v pátek (jakože ten co teď byl) že jí ty drátky z prstu vyndají a dají jí tam pak dlahu. O tom má taky super příběh, jak po nemocnici sháněli kleště, kterýma to vůbec půjde udělat, ale to není pro slabší povahy, takže to ani nemůžu převyprávět, páč bych mohla omdlít na klávesnici.

Takže tentokrát jsme byly domluvené tak, že si tam dojede hrdinně autobusem, a pak ji přijedu vyzvednout a nakoupíme si a tak. Tak jsme byly v OBI a braly si tam nějaké svíčky jen a stojánky na ně a mamka si zrovna vybrala nějakou, na které chyběla cedulka, tak kolegyně paní z pokladny to běžela vyřešit a ta mezitím říkala, že než to bude, tak vyřídí tady paní (a tím myslela mě), a mamka z toho byla vedle ještě celej den, že prý "paní". :-) (jsem měla dodat, že ještě slečna, ale kdo by to takové kočce jako já věřil, že jo)

Jo, a pak v Tescu jsem narazila na kostkovanou sukni v mojí velikosti a vzala si ji. Taky se k ní váže takový drobný příběh, ale ten nepatří sem. Ale prostě, tyvogo, zase nějaké poprvé, první kostkovaná sukně a s takovými těmi záhyby! Je super!

Jo, a byli jsme taky s pupíčkem a tou jeho a taky s mámou v divadle! Jakože cože?!

(=^-^=)

Jo, a taky jsem byla u kadeřnice a mám zase nový vlasy. A kratší.