Titulek bude upřesněn

Řeší se to u nás doma až podezřele hodně, ale myslím si, že přes všechno se s tím moji rodiče smíří a všechno bude zase v pohodě, možná se tomu i za rok za dva zasmějeme. Mám je ráda. Mrzí mě, když mě neberou vážně, když ve mně pořád vidí ještě toho malého syna, a přitom už je ze mě docela velká dcera. (No dobře, ještě ne úplně, ale pracuje se na tom.) Jezdím si vlastním autem za vlastní peníze, kterých vydělávám po dvou letech programování zhruba stejně jako táta teď, jen zatím nemám vlastní bydlení. Ale vím, co chci, a jdu si za tím.

Nové úlovky #1

Konečně jsem měla dost času na to nafotit zase nové věci. Začnu tím, co jsem si pořídila sama a z čeho mám radost:

Pyžámko z F&F, výjimečně mám taky něco s textem, protože se ke mně hodí. 

Ponožky z F&F, ty puntíkatý mám nejradši

Košile nebo halenka nebo prostě něco z F&F

Kosmetické okénko začínající slečny, díl #2 – rionkové novinky

Ano, je to tu! Mám doma konečně #očičkatost! :3 A rionka byla tak moc hodná, že k tomu všemu přihodila i pár super věciček navíc!

Aplikátorky, ořezávátko na tužky na oči, kartáček na řasy a obočí, a 3 krásné laky! Ten růžový jsem už musela vyzkoušet, a je skvělý!

#očičkatost, Břečťanka a pohledy od rionky <3

---
Ještě než jsem si mohla celý balíček včera rozbalit, tak si mě odchytlo rodičovstvo a povídali jsme si o Markétce. Ač se řekly nějaké nehezké a necitlivé věci, tak myslím, že moji rodiče nebudou z těch, kteří by mě kvůli tutomu všemu odstříhli ze svého života. Ale mám před sebou nelehký úkol… vysvětlit jim, že důležitý je můj pocit ze mě samotné, jak se cítím a jako co se vidím, a ne, jestli byly nějaké náznaky v průběhu posledních 24 let, nebo jestli se už teď chovám ve všem jako typická holka, jestli mám uklizeno jako holka, nebo snad vlasy upravené jako holka. Ani psychologové nemají žádný test, který by řekl “ano, tak to je, je to holka” nebo opak – vše se odvíjí jen od toho, jestli to mám v hlavě v pořádku, tak pak asi vím, o čem mluvím. A ano, vím.

Takže jsme udělali kompromis, počkám s oficiálním přejmenováním na Nikolu do vyšetření u psychologa, které vyvrátí, že se nejedná o jiný problém. Sice mě to mrzí, ale stejně je to pro mě celou dobu víceméně jen formalita, když lidé, se kterými se bavím, mě tak už znají. Ale mohli by mi tak doma už aspoň říkat. 

A ještě něco, co mě překvapilo: v létě jsme chtěli naplánovat dovolenou na týden kdesi pryč. Zdráhala jsem se, protože mi bylo jasný, že tou dobou už bych měla procházet RLT, a nevěděla jsem, jak by to zvládali. A pak se včera dozvím, že přemýšleli, že vzhledem k tomu, že nás tam kdesi nikdo nezná, tak bych si tam mohla vyzkoušet být celou dobu jako holka. 

To sice budu muset už pár měsíců předtím, ale je to dobré, ne? Jiný problém, co se tu řeší, je to, jak bude reagovat okolí doma, přece jen bydlíme v malém městě, skoro vesnici. Z vyprávění ostatních slečen ze setkání to běžně vypadalo asi takhle: městské slečny bez problému, protože tam se většinou zná jen pár sousedů a to kdovíjestli; slečny z vesnice pak chvíli brali jako senzaci, což zase odeznělo a nahradilo se novými senzacemi. Samozřejmě, povídat si o tom můžou lidi kdykoliv, tutomu zabránit nejde, ale představa, že by to měli na denním programu, je přece jen lehce paranoidní. Zas tak zajímaví nejsme, aby tím žili. Jsme taky jen normální lidi, a stejná věc se mohla stát i jim. 

Krok #4

Tak je to tu, mám za sebou druhé sezení u paní doktorky. Neměla jsem moc představu o tom, co se bude dít, ale nakonec se ukázalo, že ta představa, co jsem už měla, tak se víceméně naplnila. Povídaly jsme si o tom životopisu, co jsem měla poslat.

Když jsem předtím hledala na webu, jak by takový životopis vypadal, nemohla jsem nic najít, až na zprávy typu „pokud jste TS, tak víte o co jde“. No já nevěděla, takže jsem vařila z vody. Nakonec se asi víceméně povedlo. Paní doktorka se ptala jen na doplňující otázky, o rodině, práci, nějaké detaily k událostem zmíněným v životopisu. Takže, pokud jste TS a stejně nevíte, tak jde jen o to popsat v pár odstavcích vaší cestu životem a k uvědomění si, že jste TS a ne cis.

Navíc jsem dostala doporučení na to druhé chybějící vyšetření, na internu, takže při nejbližší příležitosti se objednám. Dneska jsem dala přednost ještě menšímu nákupu (to bude zase na samostatný článek někdy později).

A na závěr třešnička: myslela jsem, že tohle přijde až někdy spolu s nasazením hormonů, ale kdeže! Po domluvě s paní doktorkou se tak stalo již nyní: mám doporučení ke změně jména & příjmení na matrice na neutrální. Aka.: bye-bye old name, welcome Nikola! Jen co to půjde, tak doma vypátrám rodný list a jde se na věc.

Nečekané změny

Dneska se staly dvě věci, které nebyly úplně v plánu.

Nejdřív se mi sezení u doktorky přesunulo na čtvrtek doslova na poslední chvíli, takže další článek na tuto téma se odkládá o 2 dny minimálně.

A druhá… Sousedka (která o mé probíhající proměně ví) mi napsala, že bude probírat a vyhazovat věci. Tak mě napadlo jí napsat, jestli je nechce radši věnovat… a tak mám spoustu nových holčičích kousků! Jen co to půjde, tak se je pokusim nafotit.

Taky jsem si poprvé troufla jít ven v těch nových wedges. No řekněme, že sejít 4 patra schodů bylo zajímavá zkušenost hned na začátek. A asi si pořídím ještě jedny, nižší.

Kosmetické okénko začínající slečny, díl #1

Jak jsem zmiňovala na twitteru, včera jsem šla ještě do drogerky pro pár věcí (doslova), které jsme s kamarádkou nestihly nakoupit předtím. Vrátila jsem se se spoustou věcí navíc: pinzeta, ťapky do balerínek, asi 5 nových laků na nehty, BB krém, bavlněné nízké ponožky různých barev a vzorů, a růžové punčocháče. (Miluju punčocháče.) 

Jak titulek napovídá, určitě tu nečekejte žádné světoborné rady, jak se malovat a starat se o sebe a tak. Spíš naopak. Čekejte usedavý pláč o rady, jak to dělat. Vzhledem k tomu, že mě nikdo od mala nevychovával jako holku, tak celkem pochopitelně mám ve všem šílené mezery a neznalosti a vůbec, pokud vám přijde, že tu budete číst nějaké blbosti, pak to dost pravděpodobně blbosti fakt jsou, takže se nebojte mi to natvrdo říct. Nebudu plakat. Možná. 

Vezmu to nějak postupně. Každá správná slečna bych řekla, že musí hezky vonět. Takže jsem si pořídila postupně tuty 3 toaletky na začátek a každá novější mi voněla víc a víc, zleva doprava.

Playboy Play it lovely, Beyoncé Midnight heat a Katy Perry Killer queen

Funny story: jako malá jsem si myslela, že holkám prostě chlupy na nohách a tak nerostou. No přišlo rozčarování! (Snad jsem teď žádnému klukoj nezkazila iluze…)

Moje první náčiní na udržování iluze hladkých nohou, Gilette Venus Embrace a gel Satin Care

Taky tuto jsou ony dvě věci, které jsem šla dodatečně shánět a kvůli kterým jsem nakoupila n∈ℕ, n≥3 dalších věcí, protože holítko v DM neměli, a bylo mi tak nějak trapný odcházet jen s jednou věcí… ach jo. Nakonec v Tescu měli jedno poslední. 

Další věc, co si myslím, že je pro slečnu důležité (a reklamy a časopisy nás to nutí myslet si taky), je perfektní pleť. Tomu je třeba trochu pomoct…

3 z dárečků od kamarádky: krém na obličej, kokosové a vanilkové tělové mléko (vše Yves Rocher), So Matte make-up a korektor od Miss Sporty a BB cream Dream Fresh od Maybelline na doporučení z twitterů

Pudr So Matte od Miss Sporty, 2 krát

U pudru bych se trochu zastavila. Jak se to jako používá? Na YouTube jsem viděla, jak to víceméně vtiskává do tváře, jinde zase čtu normálně rozetřít přes make-up… jsem zmatená.

Taky zároveň moje první zrcátko, co si můžu vzít všude s sebou. Když nepočítám iPhone a iPad atp.…

Jako naprostý základ líčení se všude uvádí aspoň řasenka. Tak jich pár mám. Ta zelená mi dělá šíleně dlouhý řasy a nechává po sobě nějaké žmolky, možná už je moc stará, je ještě z doby předtím, než jsem vyšla ven. K tomu nějaké linky. Nejčastějš používám tu automatickou tužku, protože s ní jsem schopná už udělat něco jednoduchýho a nenápadnýho. Ještě trochu tu linku ve fixe, ale ta už je výraznější, i když je jen hnědá. Ta druhá modrá řasenka (je černá!) je fajn, žádná velká magie, ale decentní zvýraznění a aspoň umím si ji večer dostat z řas bez problémů (viz odličovač v minulém článku).

Moje řasenky a linky. Studio Lash a XX volume, k tomu clear mascara (nejdecentnější řasenka ever), Cat’s Eyes eyeliner,  mini me eyeliner (automatická tužka), Studio Lash eyeliners. I s těmi hnědými mi bylo řečeno, že vypadám jako kurva, takže jsou asi dobré, mají takový zajímavý štětečko-houbičko-cosi aplikátor. A než zaschnou, tak je hrozně jednoduchý je totálně zkazit, navíc když je jedna ještě pořádně neumí. 

Kdybych se náhodou někdy při líčení nudila, tak mám i něco dalšího na víčka. Popravdě tuším jak zacházet jen s těmi stíny Miss Sporty, u ostatních se nechytám.

Stíny Miss Sporty, stíny v tužce (to stříbrné) a spousta barevných tužek na oči/rty, které netuším, jak použít. 

A dostáváme se ke rtům. Dopředu varuju, že lesky miluju, ač se mi na ně už začínají lepit vlasy. 

Moje sbírka lesků Miss Sporty + jedna tužka na rty, u které si taky nejsem jistá, k čemu že ji mám. Nejvíc používám ten úplně vpravo stojící. Červený vlevo od něj byl pokus, jak by Maky vypadala s red lips. No… vypadá jako klaun. 

Vedle lesků mám i další udělátka.

Balzámy z Miss Sporty a Labello. Úplně vpravo si můžete povšimnout něčeho, co není ani balzám, ani lesk. Ano, je to rtěnka, opět Miss Sporty. Hrozně krásně voní, akorát s ní asi pořádně neumím, nebo to bude jen věčně popraskanými rty? :-( A k Labello balzámům… zrovna ty, které jsem vtěsnala na fotku, mi ale vůbec nevoní. V obalu vypadaly hezky… Jediné Labello, které mi fakt voní, jsem zapomněla před fotkou v tašce a je třešňové. Om nom nom. 

Protože malovátek není nikdy dost, dostala jsem jako dáreček i sadů různých vzorků, ať si můžu vyzkoušet z klidu domova a nemusím trávit hodiny v drogerce.

Vzorky make-upů Rimmel, Max Factor, Vichy, BB krému Astor, a jedno, co bohužel nepřečtu, takže nemám vůbec tušení, copa to je. 

Ačkoliv teď jsem v podstatě blondýnka (ne úplně světle blond, naštěstí), nechci jí zůstat. Chtěla bych se dostat k hnědé, někdy vyzkoušet červenou, někdy být úplně šílená a třeba růžovou. Takže na zkoušku jsem si pořídila něco, co o sobě tvrdí, že je to barvicí šampon. Po otevření mi to tak vůbec nepřijde… jak se to jako používá‽

Oříškově plavé Color Shampoo od Palette

A na závěr jedna z mých posedlostí, které mi jsou bohužel pořád ještě odpírány, ale jednou… jednou to bude velká kolekce a ven bez toho nevyjdu… laky na nehty! Yaay!

Laky na nehty od Miss Sporty a S-he french manicure. Pokusila jsem se je seřadit víceméně podle doby pořízení, zleva doprava (ano těch 5 posledních je ze včera). Běžně používám jen ten zesilovač úplně vlevo, protože není moc nápadný, a k tomu jsem se nedávno odvážila nasadit i ten třpytkový na prsteníček. Francouzskou manikúru od S-he jsem jednou nešikovně zkusila a popravdě mi to vůbec nešlo. Ale prý chyba nebude ve mně, tak zkusim pořídit ještě jinou. 

To byl poslední obrázek dnešního večera a na závěr jedna taková zprávička, ze které jsem byla včera poněkud smutná, ale zároveň mi udělala hroznou radost: jeden kluk mi napsal, že ho tuten můj blog inspiruje a dodává mu odvahu, protože má podobný (obrácený) problém než já. Smutná jsem byla proto, že lidé s tutím problémem to nemají jednoduché a nikomu bych to nepřála prožívat. Na druhou stranu šťastná, protože mně to zase dodává odvahu pokračovat, s blogem i proměnou, protože obojí má nějaký smysl!

Jak dopadly první pořádné holčičí nákupy

Tak jsme byly včera na nákupech! Úplně první holčičí nákupy mám vlastně už za sebou, ale to byla jen drogerka.

Nejdřív jsem podruhé jela na setkání s holkama. Bylo to fajn, jako posledně, některé jsem si pamatovala od minula, některé byly nově. A úplně náhodou vedle mě seděla jedna z těch fakt hezkých. :-)

Po setkání jsem jela směr obchody na Andělu. Jela se mnou i jedna upovídanější slečna ze setkání, tak jsme si povídaly a docela to pomáhalo.

A pak začly nákupy. První byl na řadě Deichmann. Po hodině a půl jsme odcházely se dvěma kousky: moje první balerínky a moje první boty na klínku.

Dopředu se omlouvám za ne úplně dívčí pozadí snímků, lepší podmínky pro focení bohužel doma nemám. Pravá módní bloggerka jen tak nebudu. :-(

Jako první jsem si vybrala tuty babies. Graceland, velikost 42, na délku stélky se mě neptejte, nemám tušení. Já mám chodidlo na délku ± 25 cm dlouhé. Klínek je vysoký zhruba 8 cm, podrážka vepředu asi 1 cm, takže převýšení je nějakých 7 cm a já čekám, kdy přijde ta pravá chvíle se na nich venku zabít. 

Jako druhé jsem si vybrala tuty zlatíčka. Zase Graceland, 42. Podpatek žádný, možná tak 3 mm. Ale jsou hrozně pohodlné. A mám je už teď ráda, protože jsou moje první. Oboje. 

Pak jsme šly do Tesca. Kam jinam pro levnější oblečení. :-) Nepamatuju se přesně v jakém pořadí jsme jednotlivé kousky vybraly, bylo toho víc. 

Tuto je něco jako halenka, delší, a na cedulce je napsáno, že to jsou šaty, tak kdo ví. 

Moje úplně první opravdické šaty. No, na zimu asi nebudou úplně nejlepší, jsou docela vzdušné. 

Díky kamarádce a jejímu kritickému oku jsem zjistila, že mnou spočítaná velikost 80A je… moc velká. Mám 75A a několik zbytečných podprsenek, které mi jsou v tom případě velké. No, tahle je 75A a růžová a s kamínkama a je prostě kouzelná. 

„Matching“ kalhotky k té růžové podprsence jsem na radu kamarádky nevzala, prý bych plakala. A že lepší jsou takovéhle. Tak jsem je vzala. 

Podprsenek není nikdy dost, takže balíček po dvou tutěch 75A byl jasná volba. Nevím, jestli je to dobře vidět, ta černá má na sobě takové černé puntíky. Puntíky everywhere! 

K tutěm dvěma podprsenkám jsem si už „matching“ kalhotky vzala, snad budou jednou ok. 

A ještě jeden poslední úlovek z F&F v Tescu, tuty moje první černé džegíny. Doteď jsem byla zvyklá na volné džíny, tuto je úplně jiný svět. 

Na dalších zastávkách jsem si nic nevybrala, až pak v C&A další dva úlovky. 

Moje historicky první legíny z C&A. 

Než jsme se s kamarádkou rozloučily, dala mi do ruky ještě dárek. Měla jsem se na něj podívat až doma. Podle chatu jsem čekala, že půjde o nějaké 3 malé vzorky, prostě pozornost. Z toho, co jsem našla, jsem byla dojatá. 

Praktický dáreček! Jako by tušila, že balerínky skutečně pořídíme! :-) Teď ještě vykoumat, jak se správně nasazuje tuto druhé udělátko na ramínka. 

A spousta dalších věciček! Vzorky make-upů, bb krému, tužky na oči/rty, korálky k šatům, balzám na rty, krém na obličej, tělová mléka, stíny v tužce, kondicionér… aaah! 

Tak, a ještě pro úplnost bych ukázala pár z věcí, které jsem tenkrát pořídila se sousedkou v drogerce, zbytek už je různě umístěný tam, kde ho potřebuju. 

Moje první sada na francouzskou manikúru, se kterou ještě neumím zacházet. Klasický lesk na rty, základní řasenka, a konečně odličovač očí, po kterém se ráno neprobudím se zbytkovou řasenkou všude kolem očí. 

První pořádné holčičí nákupy

Už zítra s podporou jedné kamarádky z twitterů půjdeme projít pár pražských obchodů! Boty, vršky, spodky… Nechápete, jak moc se těším. Proces nahrazování starého oblečení novým může začít. Předpokládám, že o víkendu bych mohla vyfotit nové kousky.

Únorové krůčky vpřed

Konečně jsem se dokopala k tomu napsat a poslat paní doktorce "CV", pokud jsem ho napsala relevantně, tak tu jeho části možná i uveřejním, uvidím.

V následujících týdnech mě čeká další společné setkání s holkama, po něm první pořádné nákupy oblečení, dál taky večeře s bývalými a současnými kolegy, kde bych snad už měla být i jako Markéta oslovaná (jsem zaslechla, že jeden kolega mi spíš bude říkat Nikolo, což mi vůbec nevadí, pro něj to asi bude i snazší, když jeho slečna se taky jmenuje Markéta). A pak druhé sezení u paní doktorky, ke kterému jsem to "CV" posílala, a budeme ho snad nějak rozebírat.

Můj vlak na cestě ke svobodě se rozjíždí.

Roadmap

Mluvím tu sice o krocích na své cestě za svým pravým já, ale nikde tu nepíšu, jaké všechny kroky by to měly být a jak jdou za sebou.

Popravdě, sama to přesně nevím, mám jen rámcovou představu.

Vypadá to zhruba následovně. Na začátku je série vyšetření, a celý zbytek života mě pak budou čekat i nějaké pravidelné kontroly, včetně gynekologie, kde jsem ještě v životě nebyla a mám z toho lehce strach, protože nevím, co čekat. Že vlastní děti mít nebudu, s tím jsem už smířená (leda by medicína hodně pokročila ještě za mého života a bylo možné mi transplantovat třeba vlastní dělohu a vaječníky vypěstované z kmenových buněk, v takovém případě bych do toho hned šla), takže nevím pořádně, co že tam se mnou budou chtít dělat.

První vyšetření jsou u sexuoložky, psychologické vyšetření, endokrinologie, interna. Na sexuologická/psychoterapeutická vyšetření už začínám pravidelně chodit (no zatím jsem byla jednou, bude to každý měsíc, takže pravidelnost teprve začíná). Na psychologické vyšetření jsem objednaná na 10. března (už se to blíží), na endokrinologické pak až 20. května a to ještě mám štěstí, že na mě vyšlo místo. Internu ještě nevím, snad se brzo dozvím a snad nebude až po endokrinologii (nebo moc dlouho po ní).

Další etapou bude potvrzení diagnózy a nasazení hormonů. Jako holka budu potřebovat ženské hormony a pak nějaké, které blokují mužské. Kluci, kteří se narodili do holčičího těla, to v tomhle mají prý jednodušší: stačí jim mužské hormony, a ty pomalu zázračně zařídí všechno: hrubší hlas (mutování), vlastně si projdou pubertou znovu, víc svalů atp. (prostě ty věci, kterých se pak jako holka chci naopak zbavit).

S nasazenými hormony pak bude souviset i opravování toho, co hormony samy neudělají. Epilace vousů laserem nebo elektrolýzou, naučit se pořádně make-up, vlasy, hlasová edukace, redukce ohryzku a možná i operace hlasivek, bude-li mít smysl. A neutrální jméno: od té chvíle bych měla být Nikola a rok na to Markéta Nikola.

V této etapě bude třeba i připravit své okolí na tuto změnu. To je úkol, na kterém můžu pracovat nezávisle na hormonech už teď, a taky to dělám: založila jsem si kompletně nový facebook, odstíněný prozatím od lidí, kteří „to“ ještě neví, a naopak na něm mám v přátelích lidi, kteří buď „to“ vědí, nebo mě jinak než jako holku neznají. A je jich už přes 60.

Po roce užívání hormonů mě bude čekat jakási komise.

• Musí mi být 18 let a víc (splněno)
• Musím být svobodná (splněno, nikdo mě nechce)
• Musím mít potvrzenou diagnózu (na tom se pracuje)
• Musím mít za sebou rok a víc hormonů (na tom se začne pracovat)
• Musím mít za sebou rok a víc života v ženské roli (to zní moc dospěle i na mě ve 24 letech, takže radši budu říkat dívčí roli). To bude asi nejzajímavější část, a zároveň nejvíc děsivá, protože budu mít za úkol ostatní přesvědčit, že prostě zvládnu být holka a nesesypu se z toho jako domeček z karet při vichřici. 

Se souhlasem komise pak přijde na finální operaci, kdy mi odstraní to, co přebývá, a upraví to tak, aby to vypadalo tak, jak to mělo vždycky vypadat. A prý snad by to tak i mohlo docela fungovat, avšak momentálně vážně nemám myšlenky na to, jak bych to měla asi zkoušet. 

A nakonec, s potvrzením o provedení této operace, kde podle hloupých českých zákonů jde o jediné – přijít o schopnost plodit děti, budu moct jít na matriku a nechat si změnit jméno finálně úředně na Markéta Nikola a zároveň mít na nové občance konečně F místo M. (Nebo Ž? Jak to mají holky?) A taky nové rodné číslo. 

A pak snad už budu moct být šťastná sama se sebou.