sobota 22. února 2014

Kosmetické okénko začínající slečny, díl #2 – rionkové novinky

Ano, je to tu! Mám doma konečně #očičkatost! :3 A rionka byla tak moc hodná, že k tomu všemu přihodila i pár super věciček navíc!

Aplikátorky, ořezávátko na tužky na oči, kartáček na řasy a obočí, a 3 krásné laky! Ten růžový jsem už musela vyzkoušet, a je skvělý!

#očičkatost, Břečťanka a pohledy od rionky <3
---
Ještě než jsem si mohla celý balíček včera rozbalit, tak si mě odchytlo rodičovstvo a povídali jsme si o Markétce. Ač se řekly nějaké nehezké a necitlivé věci, tak myslím, že moji rodiče nebudou z těch, kteří by mě kvůli tutomu všemu odstříhli ze svého života. Ale mám před sebou nelehký úkol… vysvětlit jim, že důležitý je můj pocit ze mě samotné, jak se cítím a jako co se vidím, a ne, jestli byly nějaké náznaky v průběhu posledních 24 let, nebo jestli se už teď chovám ve všem jako typická holka, jestli mám uklizeno jako holka, nebo snad vlasy upravené jako holka. Ani psychologové nemají žádný test, který by řekl “ano, tak to je, je to holka” nebo opak – vše se odvíjí jen od toho, jestli to mám v hlavě v pořádku, tak pak asi vím, o čem mluvím. A ano, vím.

Takže jsme udělali kompromis, počkám s oficiálním přejmenováním na Nikolu do vyšetření u psychologa, které vyvrátí, že se nejedná o jiný problém. Sice mě to mrzí, ale stejně je to pro mě celou dobu víceméně jen formalita, když lidé, se kterými se bavím, mě tak už znají. Ale mohli by mi tak doma už aspoň říkat. 

A ještě něco, co mě překvapilo: v létě jsme chtěli naplánovat dovolenou na týden kdesi pryč. Zdráhala jsem se, protože mi bylo jasný, že tou dobou už bych měla procházet RLT, a nevěděla jsem, jak by to zvládali. A pak se včera dozvím, že přemýšleli, že vzhledem k tomu, že nás tam kdesi nikdo nezná, tak bych si tam mohla vyzkoušet být celou dobu jako holka. 

To sice budu muset už pár měsíců předtím, ale je to dobré, ne? Jiný problém, co se tu řeší, je to, jak bude reagovat okolí doma, přece jen bydlíme v malém městě, skoro vesnici. Z vyprávění ostatních slečen ze setkání to běžně vypadalo asi takhle: městské slečny bez problému, protože tam se většinou zná jen pár sousedů a to kdovíjestli; slečny z vesnice pak chvíli brali jako senzaci, což zase odeznělo a nahradilo se novými senzacemi. Samozřejmě, povídat si o tom můžou lidi kdykoliv, tutomu zabránit nejde, ale představa, že by to měli na denním programu, je přece jen lehce paranoidní. Zas tak zajímaví nejsme, aby tím žili. Jsme taky jen normální lidi, a stejná věc se mohla stát i jim. 

11 komentářů:

  1. děkuju, jsem ráda, že se dáreček líbí :-)
    ad "mohli by mi tak říkat": vnímám to tak, že to pro ně musí být těžké zpracovat... pokud 24 let někomu říkali určitým jménem a najednou se to má změnit, asi to nebude tak jednoduchý. taky mohou cítit vinu, pocit, že něco zbabrali (ač to není pravda). asi je chápu a jsem ráda, že jste došli ke kompromisu. popravdě nevím přesně, jak bych na takové vyjádření svého potomka reagovala já -- tedy krom toho, že bych se asi snažila to víc chápat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáreček je dokonalý! :)

      Ono je to v podstatě normální, jak reagují, ještě by se to dalo s odřenýma ušima zařadit do škatulky těch lepších reakcí, jiní rodičové by už dávno vyhazovali takové dítě na ulici. Dokonce i paní doktorka říkala, že kdyby její dítě s tím přišlo, tak by taky hned nevěřila a chtěla důkazy a tak, i když sama ví, že žádné prostě nejsou, že jde čistě jen o rozhodnutí toho člověka, ke kterému musí mít sám nějaké důvody. A nezbabrali nic, to naštěstí už vědí, tuto prostě nejde nijak ovlivnit. Neexistuje ani žádný prášek, po kterém bych byla dál spokojená jako kluk – a ani bych ho nechtěla.

      Vymazat
    2. Chichi. Psychotesty! Existují různé knihy o mužích a ženách, které se snaží stanovit, jak by to teda mělo vypadat, když jsi kluk anebo holka, a jak se daná pohlaví v určitých situacích prý chovají. Je to srandovní, páč jsem dle takového testu byla velmi blízko u čárky "gratulujeme, asi jste lesbička!", ač jsem po mnohých životních peripetiích definitivně došla k závěru, že jsem rozhodně hetero. olol :) oni se pořád snaží vše škatulkovat a přitom například v partnerském soužití je můj muž v mnoha ohledech více ženský, než já kdy budu. I když... hrnek s tučňákem, čtyři počítače, špinavý bágl se spacákem ani sprosté vtipy nejsou nic, co by dneska holku nějak definovalo/vylučovalo, díkybohům. Dost mě fascinuje, jak moc jsi holčičí (kytičkošaty a růžový lak), ale když si uvědomím, co v sobě hledáš, dává mi to naprostý smysl :-)

      Vymazat
    3. A k tomu mě ještě napadla věc, která s tím souvisí i nesouvisí: myslíš si, že součástí tvé "proměny" je i orientace na chlapy, nebo spíše na holky? Protože ta slečna z Prahy, o které vím, že je trans, žije s přítelkyní. Je to hrozně zajímavé, protože to může být jakkoli. Nebo to máš teď tak, že je tahle část zatím "vypnutá" a kašleš na ni?
      (jestli je to moc intimní, tak mi to tu smaž a napiš mi odpověď jinam ;))

      Vymazat
    4. K prvnímu komentáři: já to taky tak vidím! :) Takovéhle škatulkování nemá moc smysl, i paní doktorka to řekla dobře: mám být taková holka, jaká chci. A tím nechtěla říct, že by všechny holky měly nosit sukně a malovat se. :) Ale hezky ve mně čteš to, jak jsem holčičí, ale taky přiijde ta doba, kdy se projeví nějaká ta punk část Markétky. :)

      A ke druhému: není to dost intimní na to, aby se to tu neobjevilo, je to vlastně už i zodpovězené v jednom z článků tady, tuším první únorový, a je to jako ta poslední možnost: je to teď vypnuté a kašlu na to. :)

      Vymazat
    5. punk je super, tesim se na rozvoj tveho individualniho fashion stylu :)
      a vypnutou cast chapu. rovnez zazil jsem. drzim palecky.

      Vymazat
    6. Díky díky! Taky jsem na sebe zvědavá :)

      Vymazat
  2. Kočko, ser na ostatní. Kašli na to kdo co si myslí, protože to bychom nemohli nikdo nic a byli bychom otroky lidstva. Jednou se třeba odstěhuješ kamsi daleko a začneš od nuly, nebo setrvám a okolí tě příjme takovou jaká jsi. Víc bych neřešila a připomínám, že stále držím pěsti :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :* Já na ostatní kašlu, ale je fakt, že tu mezi těma ostatníma musíme žít a i když se odstěhuju, tak tu mezi nima zůstanou rodiče… Můj argument je asi jen to, že je to zase přejde. :)

      Vymazat
  3. Chápu, že pro rodiče to musí být těžké, ale myslím, že pokud to "zvlášdají" už teď, tak by to snad mělo být postupem času jen a jen lepší. Budu ti držet palce, aby na tebe okolí nebylo hnusné! :-)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou moderované.
Pokud máte pocit, že zrovna Váš komentář určitě nebudu chtít zveřejnit, můžete si ušetřit drahocenný čas a nepsat ho vůbec. :-)