Roadmap

Mluvím tu sice o krocích na své cestě za svým pravým já, ale nikde tu nepíšu, jaké všechny kroky by to měly být a jak jdou za sebou.

Popravdě, sama to přesně nevím, mám jen rámcovou představu.

Vypadá to zhruba následovně. Na začátku je série vyšetření, a celý zbytek života mě pak budou čekat i nějaké pravidelné kontroly, včetně gynekologie, kde jsem ještě v životě nebyla a mám z toho lehce strach, protože nevím, co čekat. Že vlastní děti mít nebudu, s tím jsem už smířená (leda by medicína hodně pokročila ještě za mého života a bylo možné mi transplantovat třeba vlastní dělohu a vaječníky vypěstované z kmenových buněk, v takovém případě bych do toho hned šla), takže nevím pořádně, co že tam se mnou budou chtít dělat.

První vyšetření jsou u sexuoložky, psychologické vyšetření, endokrinologie, interna. Na sexuologická/psychoterapeutická vyšetření už začínám pravidelně chodit (no zatím jsem byla jednou, bude to každý měsíc, takže pravidelnost teprve začíná). Na psychologické vyšetření jsem objednaná na 10. března (už se to blíží), na endokrinologické pak až 20. května a to ještě mám štěstí, že na mě vyšlo místo. Internu ještě nevím, snad se brzo dozvím a snad nebude až po endokrinologii (nebo moc dlouho po ní).

Další etapou bude potvrzení diagnózy a nasazení hormonů. Jako holka budu potřebovat ženské hormony a pak nějaké, které blokují mužské. Kluci, kteří se narodili do holčičího těla, to v tomhle mají prý jednodušší: stačí jim mužské hormony, a ty pomalu zázračně zařídí všechno: hrubší hlas (mutování), vlastně si projdou pubertou znovu, víc svalů atp. (prostě ty věci, kterých se pak jako holka chci naopak zbavit).

S nasazenými hormony pak bude souviset i opravování toho, co hormony samy neudělají. Epilace vousů laserem nebo elektrolýzou, naučit se pořádně make-up, vlasy, hlasová edukace, redukce ohryzku a možná i operace hlasivek, bude-li mít smysl. A neutrální jméno: od té chvíle bych měla být Nikola a rok na to Markéta Nikola.

V této etapě bude třeba i připravit své okolí na tuto změnu. To je úkol, na kterém můžu pracovat nezávisle na hormonech už teď, a taky to dělám: založila jsem si kompletně nový facebook, odstíněný prozatím od lidí, kteří „to“ ještě neví, a naopak na něm mám v přátelích lidi, kteří buď „to“ vědí, nebo mě jinak než jako holku neznají. A je jich už přes 60.

Po roce užívání hormonů mě bude čekat jakási komise.

• Musí mi být 18 let a víc (splněno)
• Musím být svobodná (splněno, nikdo mě nechce)
• Musím mít potvrzenou diagnózu (na tom se pracuje)
• Musím mít za sebou rok a víc hormonů (na tom se začne pracovat)
• Musím mít za sebou rok a víc života v ženské roli (to zní moc dospěle i na mě ve 24 letech, takže radši budu říkat dívčí roli). To bude asi nejzajímavější část, a zároveň nejvíc děsivá, protože budu mít za úkol ostatní přesvědčit, že prostě zvládnu být holka a nesesypu se z toho jako domeček z karet při vichřici. 

Se souhlasem komise pak přijde na finální operaci, kdy mi odstraní to, co přebývá, a upraví to tak, aby to vypadalo tak, jak to mělo vždycky vypadat. A prý snad by to tak i mohlo docela fungovat, avšak momentálně vážně nemám myšlenky na to, jak bych to měla asi zkoušet. 

A nakonec, s potvrzením o provedení této operace, kde podle hloupých českých zákonů jde o jediné – přijít o schopnost plodit děti, budu moct jít na matriku a nechat si změnit jméno finálně úředně na Markéta Nikola a zároveň mít na nové občance konečně F místo M. (Nebo Ž? Jak to mají holky?) A taky nové rodné číslo. 

A pak snad už budu moct být šťastná sama se sebou.