Krok #17

Dneska mě čekala (náhradní) schůzka u paní doktorky. Tak jsem hezky přišla v šatičkách z února, s perlovým náramkem, černými punčochami a v kozačkách (k tomu mi jedna paní na přechodu říkala, že přivolávám zimu a smála se). Možná to chtělo i bundu, ale to spíš jen na ráno. 

Na sezení se nic extra nového nedělo, jen padla otázka, kterou jsem nečekala – totiž, jestli se scházím i s někým z fóra a ze sezení a tak. Tak jsem popravdě říkala, že jen s pár lidma výjimečně, že na to ani nebyl nějak pořádně čas. Ale otevřená tomu jsem. 

Po cestě zpátky jsem hrozně zvažovala, jestli vystoupit z lokálky dřív, nebo se svézt až na Anděl, protože to znamená, že buď se podívám do DM a pak se víc projdu, nebo se projdu míň a do DM se nepodívám. 

Jak tušíte z fotky níže, vyhrála první verze. 

Takže to máme… odlakovač, páč ten starý už začíná docházet, tak ať jsem připravená. Pak jakýsi štětec, prý na pudr, tak snad k něčemu bude. Zpevňovač na nehty, protože je důležité mít pevné nehty.  Sada aplikátorků na stíny. Další dva laky Colourama, třpytivý růžový a třpytivý šedý/stříbrný. Vedle něj rtěnka – tady se dovolím ospravedlnit, ač rtěnky vlastně ještě ani nenosim, spíš radši lesky, tak na tutom bylo napsaný, že je to barva vintage pink, a jak je něco vintage, tak to jistě znamená, že je to dobré. Vedle toho – bacha – gelové linky. Páč fixkové ani tužkové celý den nevydrží a tuto je daleko větší challenge aplikovat, natož aplikovat rovně. Pod tím teda ještě jeden klasický lesk v tubičce, růžový třpytivý, jak jinak. Vedle něj na zkoušku řasenka a bronzový stín, jakože pro rockerky, což znamená, že to vlastně musím mít, a tuta řasenka má takový šílený tvar toho kartáčku, a protože jsem sama šílená, je to, jako bysme byly pro sebe stvořeny. A pak ještě dvě čtveřice stínů, protože ty aplikátorky samotné by byly hrozně smutné. Nebo možná obráceně. A ještě jedny černé punčochy, ale ty víte, jak vypadají, tak je nemusím fotit. A to bylo asi i vnuknutí prozřetelnosti, protože přijdu domů, zuju kozačky a co nevidím – díry na palcích. Obou! Mám divný prsty asi nebo nevim. Každopádně jestli ty kozačky jsou takové ničitelky punčoch, tak teda nevím, co do nich budu nosit za ponožky. No jasně, ponožky… a legíny?

3 měsíce

Před pár dny to byly už 3 měsíce, co jsem na HRT. Tak možná má už smysl poznamenat nějaké změny, pokud vůbec nějaké. 

Copa se změnilo: 

• Začínám mít problémy s parkováním. Ale jen drobné. 
• Podprsenka 75A plně vyplněna, neodstává (většinou…)
• Bývá mi větší zima. 
• Vejdu se do některých bot, které mi byly dřív moc těsné. (Ne, do těch neonových na 14 cm podpatcích ještě pořád ne :-( )
• Když jdu nebo jedu po ulici, tak koukám do výloh. Nepamatuju si, že bych dřív něco takovýho dělala, spíš jsem sledovala zem 1-2 metry před sebou. 
• Cítím čím dál větší potřebu kupovat šaty a boty a kabelky (mám pořád jednu!) a z drogerky vždycky odnesu 3-4x víc věcí, než pro co jsem šla (a to občas ani neseženu). 
• Bolí mě, když vidím někde krásné věci a nekoupím je. 
• Zdá se, že mi mizí vousy z horního rtu. Nijak výrazně, ale stejně. 
• Tuto s hormony nesouvisí, ale mám vlasy už pod ramena. Ale budou potřebovat někdy v následujícím měsíci či dvou už kadeřnici/gaykadeřníka. 
• Nosím víc sukně, přidávám i ty šaty už. 
• Jedna náušnice už nejspíš zahojená, druhá ještě trochu protestuje. 
• Občas se přistihnu, že se mi líbí nějaký kluk, ale jsou to jen takové ty crushe, to znáte, ne? 

Copa se nezměnilo: 

• Asi tak všechno ostatní. Hlas, proporce… zatím to zůstává asi podobné. Ale zato klesám pomalu s váhou pod 70, takže ještě tak 10-15 dolů a jsem happy jak tři grepy. 

Motto pro život

Bucket list

Nevím jak vy, možná to děláte, možná ne. Na mysli mám bucket list, takový ten seznam přání a cílů a tak dál. I já něco takového vedu, i když to nemám nikde sepsané, nosím to s sebou v hlavě a občas sem tam něco z toho vyjde na povrch a možná se to i realizuje. Ale jsou to takové různé věci… někomu můžou některé z toho přijít až dětinské, některé moc náročné… ale pro mě jsou cíle, a dělám to pro tu radost z jejich dokončení, ale i z cesty k jejich dokončení.

Tak třeba před dvěma podzimy jsem si vytyčila cíl, že si pořídím auto. Zvažovala jsem spoustu možností, od Volkswagen Golf Mk.VII přes škodovky a Fiaty 500 až po MINI Cooper. V jednu chvíli jsem dokonce měla na účtě tolik peněz, že jsem zvažovala, že se na dražší auto vykašlu a skočim do nějaké pobočky prodejce Škody a vysázim jim tam na stůl peníze za Citigo a odjedu v něm. Od té doby si střídavě říkám: „škoda, že jsem to neudělala“ a „ještě že jsem to neudělala“, podle toho, jestli zrovna sedím ve svém autě, nebo jestli zrovna koukám na stav účtu v IB. Jak někteří z vás nejspíš už ví, dopadlo to tak, že jsem si pořídila nebesky modrého MINI Coopera v provedení Clubman, s všemožnou důležitou výbavou, id est 90 kW motor, automatická klimatizace, loketní opěrka, vyhřívané všechno (zrcátka, sedačky, čelní sklo…), k tomu méně důležité, ale o nic míň cool věci jako dvojité střešní okno, autorádio harman/kardon s 480 W zesilovačem (aaach) a namátkou třeba takové to ambientní osvětlení, co mění barvy podle nálady (takže většinou svítí růžově). Stojí mě to hromadu peněz, když někomu povím kolik, tak se orosí, ale je to splněný sen a za 4.5 roku budu mít od leasingovky pokoj.

Slovy balíčkovacích programů byla tuta investice dependency pro další položku bucket listu, tedy bydlení, aka. s autem můžu bydlet prakticky kdekoliv, kde se dá zaparkovat, bez omezení tím, že budu muset někam jezdit do práce MHD. Nicméně tahle položka bude ještě hodně nákladná a než se mi povede ji realizovat, hodně vody ještě roztaje z ledovců. Navíc pořád nemám jasnou představu, jestli půjdu někam do podnájmu s někým třeba, nebo jestli bude lepší hypotéka, nebo jestli nejdřív podnájem, našetřit a pak hypotéka… možnosti, možnosti.

Další položka je třeba dokončit svůj vlastní programovací jazyk. Na tom pracuju, když mám čas, ale je to ještě spoustu stisků kláves a hodin strávených popíjením čajíčků a kafe a přemýšlení nad různými variantami řešení syntaxe a runtime a kompilátoru a tak dál.

Taky bych se chtěla naučit španělštinu, jen tak ze zajímavosti, a doučit holandšinu, hoewel ik ben niet uit Nederland, ik ben uit Tsjechië, maar mijn ex-vriendinnetje was uit Nederland en ik wilde te leren de taal, voor haar. En ik spreek niet zo goed Nederlands sowieso.

Taky bych si ze zajímavosti a hecu chtěla dodělat… resp. začít znova a dodělat Matfyz. V nové identitě mě tam stejně nikdo nepozná, takže to by mělo být v pohodě. Jen je třeba na to sehnat čas a peníze. Hlavně by mi to mělo zase trochu nastevřít myšlení.

A taky bych se chtěla naučit hrát na kytaru, i když fyzický věk na to už moc nemám, tak psychicky se pořád cítím na tutěch 16-17. Občas i mentálně, hehehehehehe. A vyhlídla jsem si tuhlenctu, copa na ni říkáte?

Epiphone Les Paul 100 VS

Tuto je pro dnešek vše, loučím se s vámi a opouštím zase na nějakou dobu blogosféru.

Redhead

Jestli pamatujete, jak jsem psala o tom, že jsem se v týdnu stavila i v drogerce, tak tuten víkend přišlo na řadu použítí toho, co jsem si odtamtud odnesla (teda samozřejmě ne všeho najednou).

O moment překvapení jsem přišla už v nadpisu, takže je to tak, jak z něj už určitě tušíte.

Absolutně jsem netušila, co očekávat, jak to přes všechny ty hnědé a henny chytne, navíc pak při mytí mi přišlo, že ze mě pořád teče oranžová krev (wooot), a ještě mokré to taky vypadalo všelijak. A nakonec myslím, že to dopadlo docela dobře. Není to úplně světlá červená (taky přes tu hnědou…), to jen v místech, kde původní barva už odrostla. Ale chvílema jsem prošla kolem zrcadla a říkala si, že mi to fakt sekne.

A fotku neuvidíte.

Omluva

Chtěla bych se tutím /pro běžné čtenáře nejspíš nepodstatným/ příspěvkem omluvit Jesisem ze Zlikatého blogu a jeho kamarádům, že jsem tu a tam používala výrazivo, kterému se v určitých kruzích říká jesisemština, případně výrazivo jemu méně či více nápadně podobné, tedy skvělá a originální slova jako genyjální, histořice atp. Bylo mi řečeno, že tutím jeho blog vykrádám, a to jsem určitě nechtěla, takže výskyty, které jsem tu našla, jsem přepsala zase na něco více nudného a českého (pokud ještě nějaké najdete, dejte vědět, smažu je) *). Víte, na svou obhajobu můžu říct leda tak to, že Jesisem obdivuju, přijde mi skvělý a skvělá mi přijde i jesisemština, tak jsem ji jen a pouze chtěla šířit dál.

Promiň prosím.

Jak jsem prošla

Dneska to bude úplně kratičká historka, protože jednak mám málo času, a jednak proto, že je fakt kratičká.

Nuže. V práci se nám tu u obsluhy baru vystřídalo už pár lidí, a teď tam jakoby úřaduje taková dívčí firmička co dělá různá jídla. A v úterý se tak nějak stalo, že jsme šli všichni na oběd, který ony vařily.

Byla na to poněkud fronta, ale pak už to začly přinášet a jak jsem tam tak stála s kolegy, tak jsem to dostala jako první se slovy ve smyslu „Tak je jasný, že ty budeš mít přednost“.

Wow. Nevím, jestli vědí, spíš nevědí. Ale prošla jsem.

Z toho plyne poučení: noste víc sukně.

Krok #16

Air Bank.    Dnešní cestování začalo práve u tutý banky. Dorazila jsem chvíli po osmé, takže tam ještě ani nebylo moc lidí. Ujala se mě mladá milá slečna a všechno se mnou v pohodě prošla: změna jména, nové karty, nové číslo OP, a ještě zavolala kolegům, aby jako pospíšili a do 5 minut to měli hotový. Ptala jsem se i na oslovení, a prý je nějaký problém ve formuláři, že by nesouhlasilo rodné číslo, ale že to jde nejspíš ručně odsouhlasit i tak. Teď koukám, a nejspíš to ručně neodsouhlasili. Nu což.

DM.    Dál jsem měla cestu kolem drogerky, takže jsem se samozřejmě musela kouknout dovnitř a pár věcí si odnést.

VoZP.    Poslední dopolední zastávka. Paní u vrátnice, která je až na konci chodby (naprosto logicky), mě navedla k registrům a tam jsem jen paní do okýnka strčila novou občanku, rodný list, rozhodnutí matriky, chvíli s tím cosi prováděla a pak mi to zase vrátila i s novou kartičkou pojištěnce rovnou. Žádný dočasný náhradní doklad.

Komerční banka.    To byla poslední dnešní zastávka. Ještě budu muset příští týden jednou přijít a rovnou sfouknu už i řidičák. Trochu jsem se bála, jak bude reagovat slečna, která mi tam dělá bankovní poradkyni, ale… usměvavá jako vždycky, začla si povídat, a že má taky kamarádku, teda teď už kamaráda, který si prochází něčím podobným. Zase stačila jen nová občanka a hromada podpisů.

Nové úlovky #10

Sobota se sešla se sobotou a je tu další ze série foto-článků na téma „Markétka a její úlovky“. Po delší době je tu zase i něco, o čem se dá říct, že je to moje první taková věc. A rovnou třikrát.

Na začátek něco, abyste mi neříkali, že nosím jen podpatky. Právě naopak. Teď už jen výjimečně, protože řídit v podpatkách není úplně zážitek. 

Puntíky. Černá. Sukně. Kombinace tří super věcí. 

Černá. Růžová. Nadkolenky. Další kombinace tří super věcí. 

I stalo se, že mi tuto věnovala bráchova přítelkyně! Děkují! 

A protože jsem na kruhové náušnice ujetá, i přestože je moc nenosím, protože se mi ještě původní dírky nijak extra nezahojily a jsem minda, co si neumí nandat nový bez toho, aby se zase nezhoršily, tak bylo jasné, že tuty dva párky za pár korun byly jasná volba. A pokud vás mate mechanismus u těch vlevo stejně jako mátl mě z fotky, tak vězte, že je to vlastně stejné jako u visacích náušnic, jen je ta tyčka rovná a ne zahnutá, a to kovový cosi je jen takový pouzdýrko na tu gumovou věc, která je pak drží na místě. 

A na závěr jeden takový úlovek, ze kterého maminka neměla úplně radost, ale já jsem z něho nadšená. Teda až na to, že tuty šatičky ještě nějakých n měsíců nebudu moct nosit… :'(