Nové úlovky #10

Sobota se sešla se sobotou a je tu další ze série foto-článků na téma „Markétka a její úlovky“. Po delší době je tu zase i něco, o čem se dá říct, že je to moje první taková věc. A rovnou třikrát.

Na začátek něco, abyste mi neříkali, že nosím jen podpatky. Právě naopak. Teď už jen výjimečně, protože řídit v podpatkách není úplně zážitek. 

Puntíky. Černá. Sukně. Kombinace tří super věcí. 

Černá. Růžová. Nadkolenky. Další kombinace tří super věcí. 

I stalo se, že mi tuto věnovala bráchova přítelkyně! Děkují! 

A protože jsem na kruhové náušnice ujetá, i přestože je moc nenosím, protože se mi ještě původní dírky nijak extra nezahojily a jsem minda, co si neumí nandat nový bez toho, aby se zase nezhoršily, tak bylo jasné, že tuty dva párky za pár korun byly jasná volba. A pokud vás mate mechanismus u těch vlevo stejně jako mátl mě z fotky, tak vězte, že je to vlastně stejné jako u visacích náušnic, jen je ta tyčka rovná a ne zahnutá, a to kovový cosi je jen takový pouzdýrko na tu gumovou věc, která je pak drží na místě. 

A na závěr jeden takový úlovek, ze kterého maminka neměla úplně radost, ale já jsem z něho nadšená. Teda až na to, že tuty šatičky ještě nějakých n měsíců nebudu moct nosit… :'(

A co jinak Markétka nebo Kačenka nebo Nikolka nebo jak jí to máte kruci říkat pořád dělá?

Inu, přežívá a zevluje. Chodí věčně do práce, teď už kvůli tomu vstává ve 4:00, aby všechno stíhala (a to odjíždí kolem 5:30!). 

Když není zrovna v práci, tak doma potkává na návštěvě maminku bráchovy přítelkyně, takže zase měla příležitost parádně předvést svou plachost a vyhýbat se úspěšně setkání až do poslední možné chvíle. 

„Dobrý den, já jsem (…).“ – „Dobrý den, já nevím jak mě tu představili.“ – „Tuto je to naše druhé dítě, chi chi.“

A když má doma klid a nikoho nepotkává, k čemuž většinou stačí zavřít dveře od pokoje, tak si programuje… erm, teď spíš znova navrhuje, svůj vlastní programovací jazyk, protože je to přece správá geek girl. A má z toho tak nějak radost, protože ten jazyk už nabývá nějakého konkrétního tvaru a začíná mít pořádně i tudlenctu duši a je takový jinačí než ostatní, a přesto je takový familiar.