Tak, aby bylo zřejmé, jaká karma se nás drží, tak když už už byli skoro doma, zaparkovali, tak maminka zakopla o betonovej nájezdek k popelnicím a komplikovaně si zlomila malíček na pravé ruce. Už je to teda víc jak 5 týdnů. A v pátek (jakože ten co teď byl) že jí ty drátky z prstu vyndají a dají jí tam pak dlahu. O tom má taky super příběh, jak po nemocnici sháněli kleště, kterýma to vůbec půjde udělat, ale to není pro slabší povahy, takže to ani nemůžu převyprávět, páč bych mohla omdlít na klávesnici.
Takže tentokrát jsme byly domluvené tak, že si tam dojede hrdinně autobusem, a pak ji přijedu vyzvednout a nakoupíme si a tak. Tak jsme byly v OBI a braly si tam nějaké svíčky jen a stojánky na ně a mamka si zrovna vybrala nějakou, na které chyběla cedulka, tak kolegyně paní z pokladny to běžela vyřešit a ta mezitím říkala, že než to bude, tak vyřídí tady paní (a tím myslela mě), a mamka z toho byla vedle ještě celej den, že prý "paní". :-) (jsem měla dodat, že ještě slečna, ale kdo by to takové kočce jako já věřil, že jo)
Jo, a pak v Tescu jsem narazila na kostkovanou sukni v mojí velikosti a vzala si ji. Taky se k ní váže takový drobný příběh, ale ten nepatří sem. Ale prostě, tyvogo, zase nějaké poprvé, první kostkovaná sukně a s takovými těmi záhyby! Je super!
Jo, a byli jsme taky s pupíčkem a tou jeho a taky s mámou v divadle! Jakože cože?!
 |
| (=^-^=) |
Nemocnicne zazitky su stale horor a masiarcina o tom radsej tiez nepisem :-)
OdpovědětVymazatSukne su fajn, momentálne sa ale trasiem zimou aj ked je vonku 14 stupnov... brrr.
Takze sukne ee.
Snad to casom prestane tie vykyvy tepla zimy ktore pocitujem.
Na fotke vyzeras fajn ale zase sa tam chyba usmev ;-) Inak dobre vidim ze bez licenia ?
A o akych kratkych vlaskoch pises ? Mas ich super.
Pekny zvysok vikendu Ti prajem.
O zimě mi nemluv. Moje schopnost aby mi bylo vedro pomalu i v mrazech jen v tričku a mikině někam zmizela, a stává se ze mě mistryně přesunů po slunečných trasách, kdy to jen jde. Co budu dělat další měsíce fakt nevím, asi si budu muset alespoň pořídit obří baterku a elektricky vyhřívané ponožky a rukavičky.
VymazatNááááhodou - ta fotka je super a úsměv tam vidím. Hotový "smajlík" :-) Roztomilá fotečka.
Vymazatmamka :-)
Tady Ti to strašně sluší!
OdpovědětVymazatStrašně ti to sluší! Nechci znít jakkoli cisnormativně, ale korektnost stranou, vypadáš dokonale cis.
OdpovědětVymazatPročetl jsem významnou část tvého blogu a ze všech českých "transblogů" je mému srdci nejbližší.
V jednom článku se divíš, proč FTM nenosí dlouhé vlasy. Myslím, že je to tím, že holka s maskulinnějším genderovým vyjádřením (třeba i trans) je společností akceptována (protože přece maskulinní princip je nadřazen feminnímu, né?) víc, než kluk s feminine gender expression.
Vidím to sám na sobě. Jsem FTM, ale rozhodně ne macho, na kluka jsem dost feminní. Pokud se budeme držet stereotypů, myslím, že kdyby mě lidé nebrali jako holku (jsem víceméně nevyoutovaný), vnímali by mě jako tak trochu twink femme gay kamaráda (jsem bi/omnisexuální, ale žiju s DLOUHOVLASÝM ( :D ) cis klukem, se kterým chci zůstat na věky věků). Vlastně mi už poměrně dost lidí, kteří o mém genderu nevědí říkalo, že jsem basicly gay kluk.
K Fifkové jsem objednaný na prosinec a dost se bojím. Nevíš, čirou náhodu, jak ona a Weiss vnímají feminnější kluky? I pokud mi vyjde diagnostika a všechna vyšetření, hodně se děsím našeho systému léčení. Nechci na těle nic holčičího (způsobuje mi to relativně drsnou dysforii), ale dost se bojím testosteronu, netoužím být na něčem doživotně závoslý a nějak tak radši budu riskovat oteoporózu, než cystické akné (jizev už mám tak dost), chlupatá záda a plešatost. Se svými 160 centimetry bych působil jak hodně nechutný skřet. Nechci nic tajit, ale nepošlou mě do háje, když se přiznám, že budu chtít testosteron pravděpodobně po případné operaci vysadit?
Děkuju! Kéžby to tak viděli všichni, třeba před pár dny mi sestřička u praktického lékaře (zařizování předoperačního vyšetření…) dělala pěknou ostudu před ostatními čekajícími pacienty a střídala jeden rod za druhým, někdy i oba zároveň s "nebo". To bylo výborné, fakt to pomohlo mému sebevědomí.
VymazatNemyslím si, že by pro Weisse nebo Fifkovou měl feminnější kluk být problém, ale s tím testosteronem popravdě nevím, moje naivní představa říká, že jeden nebo druhý hormon v těle být musí, a bez něj je zase jiná sorta komplikací. Když se tak bojíš testosteronu, který je afaik takovým středobodem FtM proměny, určitě do toho vůbec chceš jít? Možná se zkus zeptat jiného FtM, určitě o tutom bude vědět víc než já.
Zrovna sestřička by měla být informovaná. :( Lidi jsou obecně arseholes, a i ti slušní dost často postrádají všeobecné vzdělání.
VymazatNo, ano, bez testosteronu/estrogenu je to v podstatě jako menopauza. :/ Vím o minimálně jednom člověku, který prodělal ovarektomii a myslím i hysteroktomii a nějakou dobu bral testosteron, načež přestal. Ale ten se identifikuje jako genderqueer, i když preferuje maskulinní zájmena.
Takže co se týče toho, jestli do toho "chci jít": Well, po dvaceti letech života, nějakých šestnácti letech touhy mít sakra správné chromozomy a dvanácti letech deprese a odolávání touze to skončit (jediný důvod, proč jsem to neudělal je, že jsou na mně někteří nemnozí lidé lehce citově závislí a nechci jim ublížit a už vůbec nechci, aby si ublížili oni), jsem se rozhodl, že to musím řešit, že si musím stanovit postupné cíle. Kromě věcí jako binderu a ostříhání vlasů po zadek nakrátko jsem si stanovil návštěvu u sexuologa, terapii a zhubnutí nadbytečných tvarů (hurá do podváhy!). Pořád doufám, že mi bude stačit gender neutral life, i když nebude úplně pravdivý. Problém je, že když už musím žít, chci být co k čemu, chci dělat historickou vědu a představa, že o mně všichni budou referovat jako o ženě, že jsem a budu vždycky "kolegyně", "slečna", "paní", možná "doktorka", že budu mít vždycky své utraholčičí jméno a přijímení s koncovkou ová, že bude na mých odborných článcích a knížkách, že, pokud budu chtít vstoupit do sňatku, budu "manželka", and so on and on, je rather unbearable.
Vždycky sním o tom, jak úžasné by to bylo, kdyby mě všichni přijali, kdyby zákroky proběhly ideálně (včetně testosteronu, který by zabral tak akorát, což je docela možné, protože genetiku na to podle většiny sých mužských příbuzných asi mám) a já mohl žít pravdivě, ale to znáš sama.
Reálné je spíš to, že se pokazí cokoli se může pokazit.
Takže samozřejmě stoprocentně nevím, jestli do toho chci jít, vím akorát, že takhle žít nemůžu (i když už jen ten binder dělá zázraky). Bez jakéhokoli sentimentu mi pořád ze všech možných řešení přijde nejpřijatelnější ta sebevražda, ale ta by byla momentálně zároveň asi řešením nejsobečtějším.
Promiň, že se tak rozkecávám (a navíc to zní fakt ufňukaně, což jsem neměl v úmyslu), nemám o tom moc s kým mluvit. :)
Mohla by no, snad to bylo jen tím zmatkem, co tam teď mají, že se nemohla pořádně soustředit na to, koho že to tam zrovna má, ale když i na ulici si dotěrný pouliční prodavač čehosi nadává pod fousy "aby vám neupadla huba, slečno" (jsem ho odignorovala, jako by tam nebyl), tak to mohla taky poznat, ne? :(
VymazatTo ultraholčičí jméno mě zaujalo, jak takové jméno vypadá? :)
A sebevražda není řešení problému, to je útěk od problému, a nevratného typu (pro nás hráče LiS…). Reálné spíš je, že horší už to nebude, tak proč by to nemohlo být lepší?