Krok #27

No, tak mě tu máte zase. Já vs. nemocnice.

Takže. V pondělí jsem měla v 10:00 být na nějakém místě na Motole. Jela jsem autem, celkem včas. Přijíždím před Prahu po dálnici… a zastavuju. Kolona, nehoda na 2. kilometru či co. Zase někdo, kdo neuměl řídit. To jsou ty jejich testosterony, myslej si, jak jsou kingové a silnice patří jen jim. Něco jim musím prozradit… nepatří jen jim. :-)

Ale klid, nestresovat se, padaj po tom víc vlasy. Ještě celkem stíhám, tak kolona se nakonec rozjela a přijíždím do Prahy. Koukám na hodiny, na Plzeňské bude určitě špička, tak jedu kolem Motola (!!!) přes Břevnov zaparkovat pod OC na Smíchově. OC jako obchodní centrum, nevím proč, ale někomu to nedojde hned. A na Motole neparkuju, protože se bojím a nevím tam kde a jak a za kolik a jestli by tam bylo vůbec místo.

Na Břevnově další kolona, asi zase nehoda někde! Před ne-tunelem Blanka. Jedu v levém pruhu, teda spíš popojíždím. Před poslední křižovatkou před vjezdem do obou tunelů (ten druhý je Strahovský a tím chci jet) si všímám, že pokud si nechci projet ne-tunel, pak jsem ve špatném pruhu. Ugh. Tak pouštím 3 auta v pravém pruhu, blik blik a jedu do Strahovského. Za mnou nikdo, všichni uhybali koloně o křižovatku dřív. Nevim proč. Já bych tam nevěděla kudy jet.

Tak projíždím tunelem a… na konci tunelu u sjezdu do OC a dál na Smíchov a tak je… ano, zase kolona. Idioti troubí, myslej si, že je to známka punku asi. Ne, fakt nevim, kdo na koho a proč tam troubil. Parkuju pod OC, rychle ještě běžím na místní WC, protože hledat na Motole, kam mám jít a zároveň potřebovat na záchod by bylo too much stress najednou. Pak běžím na autobus a prohlížím si, jak je Plzeňská v tutom směru krásně rozkopaná a jak dělníci pokládají nové koleje a vyhybají se autobusům a tak.

Autobus jede kousek pod Motolem a na hodinách blikne 10:00. Super, přijdu pozdě. Vylezu, sleduju dav, dojdu k informační ceduli. Hledám blok C nebo tak něco. Tak ho najdu, koukám kudy zhruba se tam tak jde, a pak si všimnu, že to bych šla na dětský blok C. Tam ale fakt nechci. Tak koukám znova a pak už jdu správně. Tak jdu po směrovkách, až najednou směrovky přestanou ukazovat, kam jdu. Tak se ptám někoho, kdo podle oblečení tam nejspíš pracuje, kudy že se jde do toho minus druhého patra, tak mě nasměrovává, děkuju a jdu hledat výtah.

Z výtahu už bylo celkem snadné jít správným směrem, ale… projdu si uličku, koukám na cedulky na dveřích a dojdu na konec uličky, procházejíce kolem sedaček s pár staříky (tady mi to mohlo bývalo dojít…). Tak stojím, koukám prosklenými dveřmi do další uličky, a hledám na mobilu, jak že se ten doktor vlastně jmenuje, protože Alzheimer asi už. To zjistím a jdu do uličky, že se někoho zeptám. Tak mě pochopitelně nasměrují zase zpátky tam, kde jsem byla. :-)))

A tam pak na jedněch dveřích konečně vidím správnou jmenovku, která mi předtím nějak záhadně unikla, hned naproti sedícím staříkům. Ti mě ještě mile upozorní, že se mám zapsat na seznam. Bylo tak 10:05. A na seznamu jsem byla druhá. Staříci tam byli asi 3. No, někdy matematika trochu nesedí.

Chvilku na to vyjde sestřička, trochu nabručená, a prohlíží si seznam a za chvíli mi podává nějaký formuláře, co mám vyplnit. Telefonní čísla na rodiče si nepamatuju, tak je lovim na mobilu, mezitím mi OP a kartička pojištěnkyně sjíždí všude možně. Nakonec mám vše vyplněno… jen proto, aby mi to za chvíli sestřička vrátila s tím, že to nemám vyplněné. Wtf. Na první stránce fakt nic vyplněno nebylo, protože mi nedošlo, co by se tam mělo tak vyplňovat. Tak při dalším kolečku jí to říkám, a ona, že v tom NEOZNAČENÉM prázdném obdélníčku bez ničeho mám napsat jméno a rodné číslo. To by mě fakt napadlo tyjo!

Tak pak si mě pozve dovnitř jako slečnu Lisů a posadí mě na oranžové židličce u pana doktora. Ten něco ťuká do počítače a ptá se mě na pár věcí, pak chce ukázat (doplňte si dle vlastní fantazie), řekne datum vizity 2.12. a pošle mě zase za sestřičkou. Ta mi předává materiály další a žádanky na vyšetření a autotransfuzi, tam že si mám ještě ten den dojít, a recept na infamous fortrans. To skoro můžou přejmenovat na for-trans. Haha. Ne, není to tak vtipné.

Ještě jsem se musela zeptat, kudy že mám odejít, by mě tam nechala. :-) Jako programátorka bych backtrackovala a odešla těma samejma dveřma, co jsem vešla, ale to by byla chyba!

Tak jsem šla hledat blok E a druhé patro. Vyjdu do té velké haly, kde hromada lidí jen tak posedává na sedačkách, neptala jsem se jich proč, a hledám, kudyma se jde do druhého patra toho bloku. Byly tam šipky kudy do jiných bloků, a šipka do bloku E ukazovala dolů. Ale dole pod tím nebylo žádné magické nic jako na nádraží 9 a 3/4, takže mě pak napadlo, jestli to není někde blíž ke vchodu. Taky že jo. Tak se svezu s nějakými lidmi a vystoupim blbě ve 3. patře (nebo prvním? už nevím), tak se vracim a jedu ještě jedno patro. Tam už to najdu jednoduše a v tom zvonek…

Nesnáším zvonky.

Mám pocit, že jima vždycky někoho šíleně vyrušim.

Ale zvládla jsem to a zazvonila. Za chvilku vyšla snad nejmilejší sestřička, co jsem za svůj krátký 25letý život viděla. Ukázala jsem jí žádanku a ona mi dala nějaký papír a začla vysvětlovat, co, kdy, kde, jak, koho s sebou, co předtím a tak dál. I se jednou vtipně přeřekla, leč si už nepamatuju jak konkrétně, protože to v tu chvíli nebylo důležité.

A pak jsem si projela to nové metro z Motola, i když jsem mohla jet autobusem kratší trasu. Už jsem nikam moc nespěchala.

A taky se vám musím pochlubit, maminka mě doma oslovuje takřka striktně v ženském rodě a občas to koncové "aaaa" pěkně zdůrazní, jako by věděla, že mi tím dělá radost.

A taky jsem dneska byla u kosmetičky a po pár filtrech to vypadá takle nějak…

Takže mám už vyzkoušené některé ze šminkových novinek, co jsem si domů nechala navozit (nebo si navozila).

Řasenka Artdeco: absolutně ano! Je perfektní a oči po ní nepálí, aspoň mě ne. Nijak zvlášť neslepuje, spíš naopak, a docela dobře se s ní pracuje i levou rukou (jak si malujete řasy na levým oku jinak než levou rukou?!).

Báze pod stíny Artdeco: vynikající! Je to už 10 hodin od namalování a pořád drží, stejně tak na druhém oku, kde je pro změnu báze Mary Kay (kterou jsem ale už nepotřebovala…).

Štětec na tvářenku Artdeco: prý super! Nemám se štětci moc zkušeností ještě, ale je takový jemňoučký a fungoval, takže asi jako dobrý!

Stíny Urban Decay Naked 1: senzační! Kosmetička z nich byla unešená a vypadaj fakt hezky. Víc nevím co říct!

Štětce od petralovelyhair: super! Všechny fungovaly, takže jako dobrý! *<:3

Ještě na mě byly použitý další věci, ale o tom vám nemůžu fundovaně říct vůbec nic (ono ani u těch předchozích žádná extra přidaná informace…), takže to vynecháme prozatím.

Tuten pátek mě čeká jít do divadla, takže jsem se potřebovala naučit něco, co budu schopná si sama připravit. Tak snad se to pak povede.

Jo, a ještě podzimní bonus: už je fakt čas na šálu.