Vánoce 2014

Vánoce 2013 byly ve znamení nemotorného coming-outu před rodiči. Vánoce 2014 se už nesly v úplně jiném duchu.

Tak si tu shrnu, kam jsem se dostala a/nebo nedostala za ten rok.

• Absolutně nikde nevystupuju v původní „roli“. Tam, kde mě ještě vedou postaru, tak dřív či později dojde ke změně. A pokud tam ještě ke změně nedošlo, nejspíš to znamená, že to pro mě není tak důležité. 
• Myslím, že nějaké unisex oblečení už taky nenosím. Nebo bych chtěla vidět kluka, který by šel ven v tom samém co já. Takže důsledek je takový, že (až na pár výjimek, které do dneška nechápu) mě všude identifikují správně. 
• Zachází to až tak daleko, že občas někomu na internetu musím vysvětlovat, že u mě dochází k nějaké změně, a že ta změna fakt není z holky na kluka (ale z holky s něčím špatně na holku). Ale je to hrozně milé vždycky slyšet (nebo číst), jak tu ženskost mám prostě v sobě a vůbec by neřekli, že to je takhle…
• Babička z mamky strany v pohodě. Starší generace, a přesto je to takhle. I na jméno si zvykla a někdy ho říká až moc často. 
• Babička z tátoj strany pořád ještě nic neví. 
• Mamka myslím v pohodě, jen kdyby to jméno ještě říkala automaticky a ne pokaždé s takovým důrazem, jakoby abych si všimla, že ho říká. 
• U táty zajímavý vývoj, kdy o mě mluví jako o holce, ale když mluví se mnou… tak ještě moc ne. Ale mamka ho opravuje a někdy opraví i sám sebe a zní to pak vtipně. 
• Brácha asi podobně. Bája myslím líp, ale popravdě si nevzpomínám, že by mě někdy doma oslovovala jménem. 
• Můj holčičí pubertální šatník se rozrostl do nečekaných rozměrů a původního se už pomalu nutně potřebuju zbavit. Buď charita, nebo vinted, uvidím. 
• Myslím, že jsem se socializovala do dívčí společnosti docela úspěšně. Dokonce mi sem tam i někdo napíše takové „přiznání“ (nevím proč to vyznívá vždycky jako by říkaly něco, za co by se snad měly stydět, vždyť vůbec není za co…), že mě berou jako holku a nepřijde jim, že by to snad mělo být jinak. 
• A stihla jsem asi tak 7 měsíců HRT, takže ještě těch 5 a jde se do finále. 

A jeden důkaz k tomu předposlednímu bodu, zkrácená verze jedné milé zprávy, co mi přistála na chatu: 

Ahooj Markét, já jsem ti jen chtěla říct pár věcí - jednak to, že tě mám ráda a to se vůbec neznáme osobně, ale prostě jsi mi hrozně sympatická z článků na blogu a z twitteru (…), no ale chci ti říct že jsi fakt hezká a ani bych neuvažovala normálně, že bys jako holka být neměla. Prostě to beru úplně automaticky, no a moc tě obdivuju např. v tom že umíš uplně ten programatorský jazyk (…), a je to něco co je pro mě uplně zajímavé a zvlaštní, takže tak no a taky že se chceš učit na kytaru a máš plány s tím domem a bytem a prostě to že pro to něco děláš a pracuješ tak hodně a prostě snažíš se a hrozně ti fandím úplně ve všem. Jo a promiň ale to nemyslím zle, ale včera jsem tak přemýšlela, že opravdu bych si ani neuvědomila, kdybych nad tím takhle nepřemýšlela, že vlastně máš teprv před operací. No a prostě co se týče vztahů - co není může být, nikdy nevíš co tě potká, co se stane, to si pamatuj, já s tímhle mám velké zkušenosti, prostě nech se překvapit, co přijde, a já věřím, že něco přijde… jenže prostě taky jsem si myslela že nic nepřijde nebo tak a pak jsem poznala užasne lidi a … tak to tak přirovnávám, a užívej si života a bytí holkou a nakupuj co chceš a prostě ti hrozně fandím a mám tě ráda :)

A ještě jeden!

Ale zpátky k Vánocům. Mám to štěstí, že moji rodiče a vůbec rodina a okolí to vše bere v rámci možností dobře, takže mě pod stromečkem nečekaly žádné klučičí dárky. Ale o tom v dalších článcích.

A ještě jedna taková příhoda před večeří – samozřejmě jsem se chtěla udělat pěknou, takže jsem vytáhla ty své petrolejově zelené vintage šaty a chtěla ze sebe udělat člověka. Jenže… jakoby ten moment mamka vycítila a v tu chvíli ji chytí rapl, že mám pospíšit, že se čeká jen na mě. Takže to samozřejmě trvá ještě daleko dýl a navíc to dopadne hůř, než když mě nikdo nehoní. No nic, budu si muset zvyknout.

Taky máme doma ve zvyku pár perníčků ve tvaru prasátka ozdobit jménama… takže jedno pjasátko byla Mája. Nutno dodat, že perníčky letos zdobil táta, takže i tuten nápis je jeho dílo.

A taky mi přišlo vánoční přání od rionka

U toho přání je taková vtipná příhoda, kdy mi v jeden den přišly dvě psaní, jedno na moje budoucí jméno a jedno na současné neutrální… takže pošťačka byla určitě pěkně zmatená, kolik těch holek tady teda máme…