Pohádka o užitečnosti neutrálního jména

Pamatujete, jak jsem byla na interně? A jak jsem pak šla k doktoroj pozdě s výsledky?

No tak tuten pátek (vím, vím, píšu pozdě, nestíhám nic) jsme s mamkou jely do nemocnice na odběr krve a tak.

Na začátku jsme jen řešily, kde zaparkovat, nakonec jsme stejně zaparkovaly tam, kde jsem si myslela, že bude místo. Akorát jsem myslela, že ta nemocnice je jinde. No nevadí.

Tak tam přijdeme do čekárny, nic moc lidí tam nebylo. Pak si sestřička vzala žádanky a dál čekáme. Mamka šla na řadu první.

A pak to přišlo. Mamka vyšla a sestřička volala další. Jenže volala „pan Lisa“. No nic, zvedla jsem se a šla. Hned ve dveřích jim došlo, že je někde chyba.

1. Na žádankách bylo neutrální jméno. Použily místo toho jméno, co měly asi někde v počítači podle rodného čísla. Tak chtěly ukázat ještě novou kartičku a opravily si to. 
2. Myslela jsem, že neutrální jméno je řešení právě pro takovéhle situace. Zdá se, že to nestačí. A nejspíš příště, až/jestli tam zase budu muset jít, tak budu mít nejspíš zase jiný jméno, tentokrát už ne neutrální – a navíc jiné rodné číslo, tak to jsem na ně zvědavá. :-)

Konec hlášení, děkuji za pozornost. 

Příště, až budu mít čas, tak vám sem pošlu zase nějaké pěkné obrázky.