Vánoční prodloužená

Bylo to sice už v pátek, ale dostala jsem se k napsání čehosi o tom zážitku až teď. Taky první den ze 3 na antibiotikách. Po hodně dlouhé době, ani nepamatuju kdy naposled. Asi lepší psychický stav má fakt vliv i na fyzické zdraví.

Vytáhla jsem svoje nejlepší šaty, ty černé se světlejším vrškem, a zkombinovala je s černejma punčochama a těma lodičkama s hnědým podpatkem, 7 cm. V koupelně jsem taky strávila nějaký čas s make-upem a myslím, že se mi to povedlo za celou dobu nejlíp, o čemž svědčí i to, že v jednu chvíli  se mamka přišla podívat, co jsem to provedla se stínama (zkusila jsem tu paletku 4 do růžova, ať tam jen tak neleží… z toho sice jen dvě barvy – růžovou a takovou hodně světlou do vnitřních koutků, ale nevadí), a reakce byla zhruba „tý jo“. Pak taky mamka sledovala, jak řeším spodní linku s takovou tou vatovou tyčinkou a v jedný chvíli řekla, že jsem se u toho tvářila jak holka (a v duchu si říkám „proč «jako»…“). Linky byly taky „on point“, a když jsme se vrátily, tak i po těch pár hodinách vypadaly dobře. Chtěla jsem zkusit konečně ty gelové, ale příliš velká challenge. Jo, a lak na nehty jsme měly s mamkou ten samý.

Tak jsme jely, měly jsme docela dost času, dorazily včas před kulturák. V lodičkách z bezpečnostních důvodů neřídím, takže jsem se v autě přes volant přezouvala z balerín a pak jsme šly dovnitř, kde… počkejte si na to… nikdo nebyl. Tak se ptám, jestli náhodou dneska nejsou v sokolovně. Mamka se snaží dovolat bráchoj, ten to nebere. Jeho přítelkyně to taky nebere. Otvírám na novém-a-konečně-zase-rychlém telefonu internety a hledám, kde je dnešní prodloužená. V sokolovně. Tak zase přezouvání v autě a cesta na druhý konec Příbramě. Naštěstí místo na parkování bylo a místo u stolu už nám zajistili.

No, a tak jsme tam seděly, mamka mě představovala jako Markétu mamince Báry (což je pokrok, posledně mě představovala jako „no, tak to je to naše druhé dítě“), koukaly jak tančí, hodnotily šaty a boty ostatních holek, drbaly bráchovo štěně (věřil by někdo, že to štěně strčí hlavu do tlamy většího psa a ten z toho má trauma?) a tak. A byla nám zima, protože prostory sokolovny jsou horší než prostory kulturáku. Dokonce jsme ani nebyly na balkonu, ale dole, mezi lidma. Ale zase o to jsme měly lepší video a kompromitující záznamy. Nakonec po rozdávání dárečků ti dva zamilovaní blázni prohlásili, že je to tam už nebaví a že půjdeme domů před koncem. Tak jsme šli. A takhle pozdějš večer byla ještě větší zima venku než když jsme jely tam, tak jsem se doslova klepala před vchodem, než jsme se rozloučili a šli každý na jinou stranu, kde jsme parkovali.

Jinak pozorování, potvrzené i mamkou: nikdo po mně divně nekoukal.

A fotku make-upu nedostanete, protože na jediných fotkách, které máme a jsem na nich z toho večera i já, jsou i další, a nemám souhlas k publikování. Fotka před odchodem nikoho nenapadla. :-)

Update: dostala jsem souhlas. :-)

Já, brácha Tomáš, Bára a kousek našeho stolu. 

Tak, tady máte důkaz, že jsem tam fakt byla. A že v podpatcích jsem echt vysoká. Akorát toho make-upu přes brýle není moc vidět. :-) A jestli vám šaty Báry přijdou povědomé, tak tušíte správně. :-)