Typicky ženské činnosti

Občas se tak stane, že doma nemám do čeho píchnout (disclaimer: ono se vždycky něco najde, ale ne vždycky je na všechno chuť, zvlášť o víkendu), tak hledám alternativní činnosti. Tuten víkend padla volba na hennu a pečení. 

Ano, vypadá to jako čokoláda. Ne, nedá se to jíst. A ne, radši jsem to nezkoušela jíst. 

Copak to tuta Markétka zase vymejšlí…

A to bude jako k jídlu, jo?

Proboha co to je?

Áha, už to začíná vonět… 

Téměř hotovo…

… a Markétčina americká buchtodárnost je na světě. 

Chtěla jsem začít péct někdy v 7-8 večer, ale… to víte, nutkavá potřeba zkontrolovat ještě twitteri a blogísky… nakonec se to protáhlo až do 0:20 dalšího dne, kdy jsem mohla buchtodárnost vytáhnout z trouby a nechat do rána vychladnout, aby se doplnila polevou a kokosem a cukrovýma hovínkama.

Hrozně se mi chtělo spát, ale bylo mi jasný, že v neděli by na to už tolik času nebylo a pak by se asi ani nestihla sníst. Nejspíš i tak vezmu dát ochutnat kolegům v práci, jestli aspoň tuto ocení. 

~ ~ ~

A protože jsem toho pořád neměla málo, musela jsem si vytáhnout hennu, co jsem měla už tak měsíc připravenou a dala se do díla. Jakožto začátečnice s hennou jsem se potýkala s jedním problémem za druhým… a navíc jsem si celou dobu musela v duchu říkat „nejez to!“. Třeba, vůbec jsem nevěděla, jak hustá ta směs má ve výsledku být, v jaké teplotě. Pak další problém… dostat to na vlasy. Většinou to padalo všude kolem, jen ve vlasech že by to drželo? To ne. (Nejspíš problém špatně připravené směsi). Naštěstí to po sobě nenechávalo nejmenší stopy, takže všechno je zase hezky uklizeno. A kdyby se mi i povedlo udělat tu směs dobře, tak si prostě nevidím na vlasy dozadu, nezvládám si oddělovat pramínky a už vůbec mám problém s navigací rukama od kořínku ke konečku. (Zato s autem si jezdim neznámýma dobříšskýma silnicema jak princezna…) Další boj bylo obmotat si hlavu fólií. Přišlo mi, že má vlastní duši, a prostě pokaždý, když jsem jí potřebovala víc odrolovat, tak se zasekla. Mrcha jedna. A pak ještě přijdu na to, že mám vlasy vlastně ještě níž nad krkem, a tam ta fólie nedosáhla. No, nechtěla jsem mít polštář od barvy, tak že další vlna obalování…

A takhle to dopadlo. 

Zdá se, že hnědá, kterou jsem měla přes dva měsíce ve vlasech, se nějak nehodlala vzdát a vlasy opustit, takže místo nějaké rezavé vznikla jakási měděná.

Pokus o lepší záběr, kde vypadám snad ještě hůř. Už by to chtělo hustší vlasy. 

Hrozně moc se mi líbí, jak voní, proto ji hned nevyhodím :-)

Takže plán na následující pětiletku je zhruba takovýhle… zkoušet dál tudlenctu hennu (ještě mi zbývají čtverečky) a pak se uvidí. Třeba po operaci zkusím úplně červeně červenou, ve smyslu nové tělo <~> nový vlas.