Мир

Dneska jsem se odvážila na společné sezení holek a kluků. Chtělo to odvahu, protože jsem se bála, že si mě třeba spletou s FtM, že prostě neprojdu. Nakonec obavy byly opět zbytečné.

Celkem nás přišlo míň než je na sezeních jenom s holkama, ale prý přišlo tentokrát víc kluků. A mám zajímavé pozorování: všichni kluci, kteří přišli, byli celkem dost mladí, zatímco holky přišly napříč věkovým spektrem. Dost možná jsem tam byla i jako nejmladší holka, ale s jistotou to neřeknu.

Jedno z témat, které se probíralo, bylo… jak to tak říct, různé efekty proměny na člověku. Tím se teď nemyslí ty očividné, jako změny ve tvarech těla. Někomu proměna ovlivnila třeba písmo: dřív psal malinká písmenka, a po proměně větší, odlišným stylem. Prostě materiál pro grafology. Někomu to dokonce vyléčilo původní diagnózu schizofrenie. Někomu zase to pozměnilo povahu, z uzavřené k otevřenější.

Ale na mně nekoukejte. Jsem na hormonech teprve chvíli, relativně, a moc změn na sobě ještě nepozoruju. Možná proto, že se vidím neustále, a ne ve skocích třeba po měsíci. Možná proto, že po měsíci prostě ještě tolik změn nemůže být vidět. Co jsem slyšela, tak některé přicházejí (nebo jsou vidět?) teprve po půl roce.

Taky tam přišly některé, které jsou v procesu ne-zas-tak-moc-napřed, a už teď vypadají dokonale žensky, zatímco já vedle nich sedím jako brambora, neschopná promluvit slovo, protože se za svůj hlas stydím na jedné straně, a „je mi blbé“ obírat o čas druhé tím, že by měli všichni najednou poslouchat zrovna mě, na straně druhé. (Proto taky ty úvodní představení mám tak rychle za sebou…) Navíc jsem neměla ani moc čím přispět do diskuse. „No, víte, maminka se trochu snaží, babička se snaží víc, táta moc ne, bráchu skoro nevidím, pejskoj je to jedno, v práci jsou ok a žádné vtipné historky nemám.“ Moje sebevědomí je prostě pořád $ \lim_{n \to \infty} sebevědomí(n) = 0 $. Až na drobné záblesky sem tam v zrcadle, kdy v něm vidím chvilku holku, ale nesmím se koukat moc dlouho a moc zblízka, jinak hrozí, že si všimnu nedokonalého make-upu, nebo častějš teda žádného, nebo jakéhokoliv jiného nedostatku. Třeba vousů, kterých se ještě nemůžu začít zbavovat. Hrozně bych chtěla vidět, jak budu vypadat dejme tomu za dva roky. Jestli to bude pořád ta samá brambora, nebo to bude už mladá rozumně sebevědomá slečna.

Image by the amazing @LightiexX (with my little edit)