Seminář 2014

To si takhle v pátek vstanu jako obvykle kolem 4:30. Pochopitelně mám nastavené 4 budíky za 4, 2 + 2 minuty a výjimečně i jednou využiju snooze feature, takže vstanu tak v 5:00. Času pořád dost, takže co bych se nestihla ještě osprchovat a vyvenčit psa, že jo. Běžně do Prahy dorazím mezi 6:30 – 7:00.

V pátek jsem dorazila v 8:15.

Naštěstí jsem zaparkovala v pohodě, dokonce na tom samém místě jako den předtím. 

Seminář měl začínat 9:00.

Do Prahy dorážim na Anděl a seminář byl kus pěšky od Aj Pí Pavloj.

Ano, tipujete správně, dorazila jsem tam pozdě, 9:07. Jdu takhle po ulici, kde to mělo podle mapy být, a pořád to nikde nevidím, takže koukám na mapu a… no jasně, přešla jsem to. Tak backtrackuju a hledám, kde ten vchod mohl být. Projdu kolem jakéhosi neočíslovaného vstupu se závorou a někdo na mě volá, jestli nejdu na seminář. Jdu! Tak mě nasměruje rovně. Afaik to mělo být v nějakém psychiatrickém ústavu, takže když jdu rovně a vidím ho, tak k němu zamířím a vevnitř… není žádná známka po semináři. Tak se někoho zeptám a ten někdo nemá tušení. Jsem ztracená. Nevím, co dřív, kam se dřív podívat, už takhle jdu dost pozdě. Vylezu ven a podívám se, jestli "pořád rovně" by nevedlo ještě někam jinam. Zkouším jinou budovu a trefa. Uff. Zaplatim vstupné a jdu dál. Teď přichází další část mise: najít, kudy se do té posluchárny vstupuje. Nakonec jsem se taky radši zeptala a tentokrát jsem dostala hodnotnou odpověď.

Takže tak asi v 9:15 jsem se teprve dostala na přednášku k panu profesoru Weissoj, takže o nějakou část začátku jsem přišla. Sedla jsem si a za celou dobu jsem až na jednu návštěvu správné WC jsem se nehla z místa.

tl;dr: V podstatě jsem se nic nového nedozvěděla, maximálně jsem se ujistila už v tom, co vím. 

Profesor Weiss jako psycholog/sexuolog vyprávěl o problému transsexuality právě z tutoho psychologického pohledu. Kdo si stále ještě myslíte, že je to něco, co si vymýšlíme snad z nudy – vyvedl by vás z omylu. Stejně jako jsem tu psala i já, taky bych radši žila normální život bez runtime změny pohlaví, ale v žádném případě ne jako kluk. Necítím se jím být, nevyhovuje mi taková role, nejsem to prostě já.

Následovaly další přednášky dalších doktorů. Ono obsazení některých přednášek se poněkud proti plánu měnilo, takže nebudu uvádět jména, která si nepamatuju, i když koukám na harmonogram, kde jména uvedená jsou, pardon.

Druhá přednáška byla o smutku, nepohodě, depresi. Jakože doteď jsem si myslela, že můj stav je víceméně jen vyčerpání z práce a zároveň z probíhajících změn v mém životě, při popisu depresivních stavů jsem se až lekla, jak moc na mě sedí. Brr.

Další přednáška byla o hlasové problematice. Kluci prominou, jich se to moc netýká, ti si jen vezmou prášky a hlas jim sám zhrubne. Nám ne. Takže plán bude nejspíš takovýhle: docházet nějakou dobu na hlasovou re-edukaci, skočit si na operaci a pokračovat v re-edukaci a mít pak hlásek jako chipmunk.

Následovala přednáška o estetických zákrocích, prostě plastické chirurgii ze sféry FFS. Popravdě když jsem tak poslouchala, jak různé zákroky probíhají, dělalo se mi blbě. Nehezké zážitky můj mozek automaticky vytěsňuje z paměti, takže pardon, víc jsem (snad už) zapomněla.

Pak se povídalo o hormonální terapii. Taky jsem se nedozvěděla nic moc nového, až na to, že snad na začátek ona doktorka doporučuje dvakrát vyšší dávku Androcuru než teď beru. Ne, neplánuju si ji nechat zvednout. Jen ať zůstane jak je a za rok pá pá.

Dalším bodem programu byly chirurgické zákroky u FtM, to šlo poněkud mimo mě.

A na závěr měly být chirurgické zákroky u nás MtF, bohužel pan doktor se omluvil a nedorazil, takže si to prý vynahradíme někdy na podzim. Místo něj přišla paní Fifková s vlastní prezentací o tom, jak by měli pediatři zvládat mladé transsexuály (a kdyby se mi povedlo někdy vrátit v čase a jít s pravdou ven dřív, tak i mě). Faktem je, že kdybych nebyla blbá a nenechala se zastrašit pouhou představou toho, že mi vy-víte-co uříznou, nejspíš bych už teď měla v občance F a žila šťastně a nikdo by ani nepoznal, že něco trochu nesedí. A hlavně bych nepřišla o všechny velké holčičí vzpomínky, jako taneční, maturák v krásných šatech atp.