A zase zpátky doma z motolské vlny

Dneska mě konečně propustili. Na to, že jsem čekala, že tam ve středu jedu jen na ošetření a zase pofrčím domů… se to kapku protáhlo.

Na začátek malé přiznání: po první zkušenosti s Motolem v prosinci jsem si na druhý pokus zařídila nadstandardní pokoj. Z nějakého důvodu, který jsem slovenské vrchní sestře nerozuměla, jednolůžkový pokoj zůstal obsazený, takže jsem volila dvoulůžkový. Pokoje na lůžkovém fungují tak, že když dojde místo na trojlůžkových normálních pokojích, tak pacienta umístí gratis do nadstandardního pokoje. Což se mi tam taky stalo.

A tentokrát jsem to měla zase obráceně. Protože hospitalizace byla neplánovaná, neměla jsem si ani jak naplánovat nadstandardní pokoj. Takže na první noc mě umístili na jednolůžkový nadstandardní pokoj, gratis. To byla jediná noc, kdy jsem se za celou hospitalizaci mohla normálně vyspat.

Všechny další byly peklíčko. Paní K. a paní H., obě dámy okolo 70 let, nebyly zrovna nejlepšími spolupacientkami.

Paní H. chrápala v noci tak nahlas, že by to přehlušilo chrápání mamky a taťky dohromady a navíc by to probudilo všechny mrtvé na hřbitovech v okruhu kilometru aspoň. Navíc zkraje byla často připojená na kapačky přes nějakou elektropumpu, která se rozpípala pokaždé, když paní H. neuposlechla pokynů personálu a snažila se opustit svou postel, stále ještě připojená na hadičky. O totéž se tedy snažila i paní K., nicméně ta nebyla na pípajících pumpách, jen za sebou táhla po zemi pytlíky s krví a močí.

Paní K. prezentovala poněkud jiný druh budícího elementu. Totiž, v noci ráda z ničeho nic začla mluvit. Nejdřív byla úplně vyděšená, že z postele vidí nějaké lidi nakládat věci do dodávky a odvážet to. Sestřičky jí vysvětlovaly, že jsme ve 3. patře (fskutečnosti minus druhém, ale pod námi tedy byly asi ještě 2 minusová patra), a že v okně tudíž nemůže nikoho vidět. Pak mluvila na kočky, které v pokoji nebyly, ale přesto se nějak záhadně snažily skákat jí po hadičkách a schovávat se za radiátorem a pod postelema. Jednou jsem se vrátila z jídla a viděla ji, jak tužkou na křížovky prohrabává radiátor a snaží se vystrnadit nějaké zvířátko, asi prý lasičku. Jindy zase všechny vzbudila ve 3 ráno, že se jí zdálo, že se má stěhovat na jiný pokoj. Sestřičky jí vysvětlily, že ne. To jí však nezabránilo po odchodu sestřiček se zvednout z postele a jít se mě zeptat, jestli fakt může zůstat v posteli. … … … … … … … … Asi to měla z narkózy, ale teda, fakt jsem se vůbec nevyspala. Jo, a ještě navíc paní K. měla až na poslední noc celou noc rozsvícenou lampičku.

Pokud můžete, berte ten nadstandardní pokoj.