Krok #23

Přišla zpráva o tom, že se brzo potvrdí termín další komise, a že si máme zavolat profesoru Weissoj a domluvit si kontrolní vyšetření pro komisi. Tak jsem si neprodleně zavolala.

Vzal by mě už na tuten pátek, tedy zítřek, jenže… to bych teď nesměla brát antibiotika. Kvůli tutomu jsem musela i přeobjednat kontrolu na endokrinologii (btw., ta měla být taky tuten pátek), a měla velké štěstí, že měli pro mě termín už za měsíc a ne třeba až za půl roku.

To jsem totiž tak asi ve středu v Praze něco chytla a ve čtvrtek v home office se to hezky rozjelo. A protože jsem blbá minda, tak jsem si myslela, že to přece přejde, jako vždycky, a k doktoroj šla až v pondělí, protože to nepřešlo. A hned jsem dostala nálož léků, včetně antibiotik, který beru po 8 hodinách. Uplynul 4. den a myslím, že už se to konečně lepší, jen ten kašel ještě nezmizel, spíš je čím dál hlasitější. Kritické bylo asi úterý, kdy jsem v jednu chvíli kašlala tak, že jsem se až bála, že se vrátila laryngitida a že se udusim, a naneštěstí doma zrovna nebyl nikdo, kdo by mohl pomoct. Takový ten super pocit, když se potřebujete po kašlání nadechnout… a ono to nejde. Klepala jsem se ještě zbytek dne z toho pocitu blízké smrti.

Každopádně, k profesoru Weissoj jdu tedy už příští týden a jsem zvědavá, co se dozvím. A taky doufám, že se mě ta nemoc do té doby pustí.

A teď mě omluvte, jdu si zapít další dávku antibiotik, pokusit se ještě spát a pak zase pracovat, ať nemám moc skluz.