Jak se tuto víceméně pořád řeší, tak v tom mají zmatek nejen lidi kolem mě, ale i já samotná.
Nicméně, uveďme si to na pravou míru.
Momentálně v postupu jsem tak daleko, že v občance jsem Nikola. V mé původní představě, těsně potom, co jsem se dozvěděla, že neutrální jméno budu muset mít, tak bylo, že si ho nechám jako druhé jméno, aby ti, co mi jím říkali, si nemuseli zase zvykat na jiné, tzn. Markéta Nikola.
Pak ale přišel kompromis s rodiči, že by se Markéta vyměnila za Kateřinu, což bylo asi i trochu fér, když jsem se tak původně měla jmenovat.
Pak jsem ale dostala nápad, protože Markétky se mi nějak nechtělo vzdát, že bych si ji přece mohla nechat jako druhé jméno, tzn. Kateřina Markéta (viz moje twitteri, kde si každý může měnit jméno jak chce bez omezení, narozdíl od Facebooků a Google Plusů).
Nicméně stejně si nechávám zatím na Faceboocích i Google Pluskách Kateřina Nikola, protože Nikola teď fakt jsem a Kateřina by bylo pak moje první jméno.
Takže teď už záleží jen na jedné věci. Nejdřív se musím přehoupnout přes rok HRT/RLT a operaci, a pak se uvidí. Pokud mi doma začnou říkat Kateřino alespoň většinu času*), pak budu Kateřina Markéta. Pokud ne, nebudu si přece nechávat jméno, kterým mi nikdo neříká, a budu Markéta Nikola.
Howgh.
*) zatím to tak zdaleka není.
Máš poruchu osobnosti? Resp. nejsi si jista svým pohlavím? Toto chování mi tak totiž přijde!
OdpovědětVymazatMrkni na začátek blogu, o čem je.
VymazatA proč prostě nemůžeš být jen Kateřina? Nebo jen Markéta? Proč dvě jména? Proč když doma si po 24 letech máme zvykat na jiné jméno, proč si na něj nemůže zvyknout někdo, kdo tě zná třeba necelý rok, nebo i méně? Tvoje internetová kamarádka prostě řekne - já jsem si zvykla na Markétu, tak ti tak prostě budu říkat. Hmm, zvláštní... na nás se zlobíš, že pro nás je ta změna tak těžká...
OdpovědětVymazatmamka
Já si taky zvykla na Markétu, i proto se na ně nezlobím. Aspoň mi neříkají „Pájo“.
VymazatPročítala jsem blogy lidí se stejnou tématikou a snad jen u tebe jsem narazila na to, že máš chaos ve jménech. Nebylo by dobré vybrat si jedno, které prostě bude definitivní? Pokud my doma si máme zvyknout po 24 letech na jiné jméno, mohou si zvyknout i jiní, kteří tě znají třeba jen rok. Včetně paní doktorky, která sama prohlásila, že už si zvykla na Markétu, tak ti bude říkat dál Markéta. Proč ona po 3-4 sezeních se nemohla přeorientovat, když po nás (po tvé rodině) se to vyžaduje? Je tohle fér?
OdpovědětVymazatCo je to za hloupost, mít tři jména? Dobře, to přechodné chápu. Ale ta další? Opravdu nestačí jen jedno a definitivní? Tak, aby na tebe z každé strany nevolal někdo jinak?
Doufám, že se dočkám reakce na tenhle příspěvek. A hlavně nějakého řešení téhle zmatečné situace.
mamka
Nebudu mít tři jména, to prý nejde. Jen dvě a budu hustá. A jak říkám i doma, nevadí mi, když mi doktorka říká dál Markéto, protože mi neříká Pájo.
VymazatAha, budeš hustá. Takže v práci na tebe jeden kolega bude volat Markéto, druhý kolega od jiného stolu Kateřino, třetí bude používat Nicolu. Hmm, to je fakt hustý. Nebo spíš dětinský. A nebo opravdu porucha osobnosti...
OdpovědětVymazatNic, já to vzdávám, s tebou nemá smysl rozumně debatovat, ani doma, ani přes internet, jenom tu lidem, kteří sem chodí číst, děláme komedii.
Ale hlavně, že je to hustý.