Je to prostě zvláštní, fakt zvláštní, jak vás různí lidé v různých prostředích a situacích vnímají jinak.
Pár příkladů. Přijdu poprvé od první změny jména k doktoroj. Sestřička v pohodě, oslovení v pohodě, a to jsem prosím veľmi pekne byla teprve tak půl roku na HRT. Přijdu po n-té k tomu samému doktoroj a sestřička najednou úplně zmatená. Já víc jak rok na HRT, kousek před operací, a najednou dělá jak neví jistě, jestli pán nebo slečna. Navíc když v ordinaci je ještě další pacient. Myslim, že jestli to udělá ještě jednou, udělám jí scénu naopak já. Má před sebou kartu se jménem, úmyslně zvoleným tak, aby v rámci možností neutrálních jmen bylo beztak všem jasné, jak mají oslovovat, a stejně to nezvládne?
Nebo, odběry krve. Poprvé sestřičkám hned došlo, že někde udělaly chybu (koukaly se do svého super-čuper systému, místo toho, aby se podívaly třeba na žádanku nebo kartičku pojišťovny nebo tak). Podruhé v pohodě. Potřetí sestřička, dost možná tatáž, najednou začla panikařit, jestli v tom návalu lidí (který minule nebyl) neudělal někdo chybu a do ordinace nepřišel někdo jiný, tak se mě ptala, jestli jsem (jméno). Říkám, že jo, tak byla zase v klidu.
A z jiného soudku. Přijdu k Baťoj, koukám na nabídku bot, poněkud řidší proti e-shopu, ale co už. Paní prodavačka je milá a oslovuje správně. Přijdu kousek vedle do elektra se podívat na nějaký Lenovo notebooky, takový ty 4-v-1, jak ten displej drží, a nemůžu se zbavit pocitu, že prodavačka tam mě buďto oslovuje špatně, nebo hodně polyká koncovky (což teda občas taky dělám, ale ne úplně úmyslně, prostě neumim mluvit).
To už i táta oslovuje ve správném rodě, teda už dýl, ale stejně je to úspěch. A jednou dokonce jménem (taková kvanta zatím zvládám počítat).
Prostě je to zvláštní, když v naprosto tom samém oblečení, stejné vlasy atd., vás někdo identifikuje správně a někdo má problém. Což mi připomíná ty aktivistické snahy typu „moje zájmena nejsou volitelná, ale povinná“, což je prosím pěkně blbost, takhle řečeno, ale je za tím něco víc. Když venku potkáte lidi s pejskem a říkáte „jé, to je krásnej pejsek!“, a oni vás opraví, že je to fenka, tak od té chvíle říkáte prostě fenka a hotovo. Proč to samé nejde i u lidí? Samozřejmě že na první pokus se můžete splést, ale splést se i podruhé, potřetí, počtvrté, nepřijde to nikomu trapné?
P.S.: Kdybych si měla vybrat mezi oblečením, které vypadá jako z roku 2015, 2005, nebo 1946, tak beru 1946.
Teď jsi mi připomněla to, jak jsem si kupovala firemní notes Lenovo yogu právě s tím otočným displejem. Taky přišel takovej mladej, co se v tom vyzná a hned jestli mi může pomoci a já na něj, že chci bílej nebo růžovej př. červenej a aby se mi ještě vešel do kabelky. No vzdal to mi něco vysvětlovat, jsem nenáročná na parametry, protože zas tak ten výkon nepotřebuju a tak radši v dnešní době koukám, aby byl alespoň hezkej a měl užitnou hodnotu.
OdpovědětVymazatMožná je to tím, jak na lidi působíš, protože na fotkách vypadáš jako taková milá introvertní, studijní typ, ale jinak pohledná holka. Pokud vynechám ty idioty, před kterými musím být vyoutovaná, tak už si rok nepamatuji, kdy alespoň někdo někde váhal. Úspěšně to tajím včetně mého věku čtyři měsíce i v práci a to si myslí, že mi je 30-. Hodně udělá ten hlas a přirozené vystupování. Určitě něco jiného je to v obchodě mezi šaty a pak někde mezi počítačovými fanoušky, obzváště pokud v obou působíš s velkým zájmem :)
Pro odběry krve jsem šla rovnou do laboratoře a tři čtvrtě roku po změně jména a to i na pojišťovně mi do nich napsali mé původní. Nechápu, kde ho vzali, když jsem tam byla poprvé. Napadá mne, že na pojišťovně nám vedou obě a oni si nebyli jistí, tak vybrali to první, co měli.
Jinak ty panty jsou dostatečně tuhé, to se mne na tom líbí, že se dá využít jako tablet nebo když ho nechci připojit k telce tak jako TV, ale občas je trochu tužší i ten touchpad.
Jedna moje spolužačka je přesně takovej typ člověka - k nám do školy chodil kluk, co bydlí ve stejným místě, jako ona, ona to nevěděla (že tam chodí, ne že bydlí u nich), a když ho prvně viděla v tý škole, tak jenom "jéééé, ahoj Jano!!!" a my všichni ostatní jako wtf a chudák Alex jen "uuuuum ne" a vypadal jako že se do země propadne :( ale pořád mu říká Jano, a já mám hroznou chuť jí dát do držky, vždycky, když to udělá.
OdpovědětVymazatI když těžko říci, koukám na fotku a příjde mi, že ten tuk kolem lící máš dobře tvarovaný, že se ti to správně ukládá, podle toho se pozná účinek estrogenu. A co teda hlas? ten ti neskočí někdy mimo? a někdy že by byl správný? každopadné estrogen taky působí na hlas vyšší dávka, já měla jednu dobu opačnou mutaci.
OdpovědětVymazatTak hlasem celkem zvládnu lézt do různých výšek nebo hloubek, ale rozhodně tak nemluvím normálně… :(
Vymazat