Takže, v úterý jsem byla na dalším sezení u paní doktorky. Tentokrát bylo speciální v tom, že jsem na něm nebyla jen já a paní doktorka, ale i oba rodičové. Většinu času jsem jen seděla a přitakávala, a když se mě na něco zeptali, tak jsem většinou ani hned nevěděla, co říct. Myslím ale, že rodiče povídání paní doktorky aspoň trochu uklidnilo, i když nějakou nedůvěřivost jsem vypozorovala. Bohužel výsledky z psychologického vyšetření ještě nedorazily, takže je nebylo možné ukázat. Snad příště (a snad se nikde neztratily).
Teď ještě dostat do ruky rodný list, ať můžu být aspoň Nikola. Samotné se mi ho doma nepovedlo najít, hrozný bordel ve věcech. Takže v nejhorším scénáři půjdu na matriku i s tím, že se prostě ztratil. Sice komplikace, ale co.
Ve čtvrtek jsem byla po dlouhých měsících poprvé u kadeřníka, a zároveň taky poprvé se zakázkou na dívčí sestřih, místo pánského. Btw., naposled, když jsem byla u kadeřníka ještě s posledními zbytky přežívající snahy žít teda jako kluk, tak jsem ukazovala jako představu fotku Iana Somerhaldera. Eh. Radši přeskočíme.
Překvapivě prý nemám vlasy v nějak hrozném stavu, takže mi jen dal nějaký lepší tvar a zastřihnul slabší konce (a o roztřepených nebyla ani řeč). Lepší to samozřejmě bude s nasazenými hormony, kdy by měly být vlasy hustší a vůbec lepší a tak.
A taky jsem se odhodlala v sobotu použít ten barvicí šampon. Nejtěžší bylo vymačkat tu barvu z tuby. Druhé nejtěžší bylo vůbec to dostat na vlasy. A výsledek mi přijde, že ani není moc poznat.
Zároveň mi v průběhu týdne přicházelo pár objednaných věcí z internetu, pozdějš je sem třeba nafotím, čekám ještě pár kousků.
já mám teprve tuto první zkušenost
OdpovědětVymazat